Jdu tmavou noční ulicí a déšť mi smáčí vlasy Kolem mihl se někdo s deštníkem, aby nebyl mokrý asi Já zvolním ještě více krok
Tahle schůzka už něco znamená, cítím se nejistě, možná i vzrušená. Veškerá jistota v tu chvíli uniká, klepou se mi kolena, v hlavě jen panika. Chci se tě dotýkat, ale mám strach,
(:-D) *~*~*~* Zima,ta má stále ten svůj čas a taky *s*n*í*h* a taky mráz
ledové krystaly lámou sluneční svit bílý příkrov ve třpytivém jasu každý paprsek chce vločku svou mít v chladné melancholii zimního času snad jen z povinnosti vítr vane
Zčernalý cár papíru poletuje nad spáleništěm Catulle, no co mi na to řekneš? Nic není černobílý jen smuteční oznámení
Sněží,sněhové vločky z nebe padají.Ve větru svůj valčík tančí a pak se k zemi snášejí. Celou zemi bělostnou
Myslíš, že někdy budeme ležet v posteli a ty mi tohle vše vysvětlíš? Nebo to je jen má domněnka a ty se nikdy nezměníš? Hlavu si pokládám na plyšáka co si mi daroval, tou hlavou běhají myšlenky proč jen si lásce vzdoroval. První co mě napadne je to jak se směješ,
Venušin pahorek známý je dosti, pro lásku, zálety, podle libosti. Ten kdo má děvčátko k němu se sklání, v záplavě polibků šeptá svá přání. Já jsem jim okouzlen, přiznávám zcela,
Píšu báseň ke dnům adventu, i Vás řadím k mému abonentu. Proto mám pro Vás vánoční dárky, ale nevejdou se do poštovní schránky. Napište mi kdy bude čas se shledat,
kouřívá se z komína, na svatého Martina plače husí rodina.
Den bez tebe, je jako mučení, dívám se na nebe, kde naše láska pramení. Minuta bez tebe,
Ach příteli...chtěla bych- oblázkem být ve tvé dlani, chtěla bych být Štístkem, jenž splní Ti všechna přání. Chtěla bych-
Dobrou no a krásné sníky a pusinku na tvé rtíky. Úsměv máš jak sluníčko zahřeješ mě s ním vždycky maličko.
Mé srdce ty slova do moji hrudi vtlouká, pro tebe to je, jak když si jen něco brouká, nemáš tušení, že to je tlukot pro tebe, ikdyž to ví všichni, i to modré nebe. Ví,
u nás vždycky na silvestra, chlastačka je velmi pestrá. máme pivo,rum a colu, všecko u jednoho stolu. a tak všichni lidi z města,
Líbám tě na dálku, cítíš mě? Myslím na tebe, ne nevinně. Sežehni mě,
Tak v těsném sevření, až nelze dýchat z plných plic, cválají v milostném objetí, milenci extázi vstříc. Cválají na bujném oři,
Jsi jako voda skákajíc přes kámen, jsi jako motýl, tady a jinde přec, jsi síla ohromná, co snad se někdy hroutí, jsi něžných očí pár, co nikdy nezarmoutí.
Jak letní jitro v mlze skryté slibuje nám krásný den, mám tvé křivky v mysli vryté, cítím se být přistižen. Přistižený při myšlence
Tu -na světě- existují andělé. Podobu mají lidskou. Říkáme jim rodina a přátelé.. Každý z nich má duši čistou. Vnímejte, že štěstí máte.
********* Hádají se dva jedlíci o vepřovou jitrnici, zbyla už jen poslední. Kdo ji asi sní?
,,...stromy oděné v listoví sám podzim mi napoví jak zbožnou píseň vítr v korunách zpívá a léto vážně zívá už jde spát
Odpolední cesta ze školy Unavená a znuděná Poslouchala jsem kecy jedný holky Ale díky ní jsi moje, úžasná Budou to dva roky
Chci , aby byl zase zítřek a já Tě mohla líbat. Lochtat a drze se na Tebe dívat. Chybíš mi každou minutou čím dál víc a přitom jsi tak blízko , tak co mít víc
Mám v sobě tolik hořkosti ale stejně budu sladká až mě ochutnáš Jsem občas kyselá jak šťovík ale budu sladká
Otče můj, všemocný zázraku, dýchám z plných plic k prvnímu oblaku, anděli bezejmený, pravdo všech pravd, ach ty dobo zlá již se ztrať. Kolik šedivých vlasů díky mě máš?
Už je tu zase ta chvíle osudná, cítím se jak v okovech spoutaná. Nevím proč tenhle pocit mám, noc co noc s ním usínám. Proč se tohle všechno děje
Ze smrti spím. A nežiju. Ale dýchám a chodím Po pokoji, Kde na zdi visí moje tělo. Že prý by steskem zešílelo.
Násilí a adrenalin jiskří jako elektřina najlepší to vzrušení pro každýho zlýho skina. Uprostřed poluce
Nad tebou Bývám spokojená Pod tebou Si rozhodně nestěžuju Vedle tebe