Marně hledajíc odpovědi na dně půlnoční kávy, zírám do temnoty v samotné podstatě poloprázdného hrnku. Nechávám se unášet tou pomíjivou vteřinou úderu srdce, a klidně naslouchám vnitřnímu hlasu mé zlomené duše. Co kdyby.. Co kdyby..
Miluj mě má noční kávo přesně tak jak tě miluji já! Přistup můj noční příteli blíž k mé zlomené duši usedni do mých dlaní a...
Prosím tě vypadni nebe či peklo pořád jsi proklatě krásná miluji tvé rty i polibky neodolatelně černý jed
Často se mi honí hlavou co s děravou budoucností život přeci není dostih subprostorem duše plavou mrtvým mořem existencí
Pověz mi modrá obloho proč úsměv na mé tváři není.Pověz mi modrá obloho proč mé oči pláčí.Pověz mi modrá obloho proč je smutek
Slzy,slzičky malé kapičky v perly se mění.Stékají po líci do malé skleničky a ta se po okraj plní. Číše je broušená slzičky
Padající zdi samotné podstaty v odlesku uplakaných očí tak vzdálené v blízkosti nevinně sedící dívky Noc plná krutého osamění
Probouzím se s prvním ranním šerem, smutná, se slzami uvnitř: jsou u srdce, dýchám je z plic. Probouzím se slzícím vědomím, že sotva jsem směla zažít Tvou blízkost,
*** Znám bledé tříštění vět o zrádné perly jazyka, jenž chrabře vyniká v blouznění těl. Ty hrubé kapénky slin, ty, které nežli
Cizí ruka její svírá slova se mění v led pravda když se do snů vtírá láska s křídly netopýra zamává naposled.
Co bylo včera ? Sebe se ptám a znejistím, když za ranního šera procitám někde pod listím Sako zlité nočním kafem,
píšu Ti má drahá marnosti a vráska na čele hlubší je když budoucnost vidím se smát loučím se s tebou sestro mé bolesti rakev tvou políbím a půjdu dál
můj otisk, mé druhé já v řádcích tě poznávám po kapkách, v minutách v prstech to zebe blízký jak nikdo
Tak utopil naději v slzách mých a vítězem cítí se býti snad, že vyhrál nad sebou a svými sny, máš pravdu, je snazší to vzdát. Spokojen?
Prosím, neber mi buchot ve spáncích, tlučení v srdci, a násilí v těle - chtění.
před sebou kalendář a v upocené dlani střep z prolhaného zrcadla co rozbil si hlavou, svíráš kdy už konečně
Pořád marně pátrám, snad budete vědět vy Mám pověsit se na trám či to skončit na větvi? V dobré víře půjdu tudy,
Stojím a čekám na slova, co nepřichází. Stojím a čekám a znova, on nepřichází. A pak zas marná touha,
Mám chuť řvá vrať se...ale vím že neslyšíš Mám chuť brečet...ale vím že se nedíváš Mám chuť běžet...ale vím že nezastavíš Mám chuť skončit...ale vím že ty začínáš Mám chuť dát...ale vím že ty nepříjmáš
Sněhové vločky se z nebe sypou.Dívám se z okna na krajinu zasněženou. Z očí mi slzy tečou
jak nádherně by pršelo kdyby nešlo krást tvou kůži a vzpomínku na dobu tak nesmělou co nebyla past,
Dny se točí, míjejí noci Oči se zavíraj, probouzí Bolesti se naskytne pomoci Rány se s časem zahojí Odliv se promění v příliv
chci jen aby slza byla slzou aby bolest bolela a za to se nerouhám láska měla hřát
Bloudíš už dlouho bludičko snová Čeká tě budoucnost, budoucnost nová Budoucnost dlouhá jak večerní květ Květ co již opadal, nevzkvete zpět Netrap se bludičko životem svým
Letí havran, letí, letí, kampak asi letí, děti? Děti už mi neodpoví dávno již jsou při bohovi. Kráká havran, kráká, kráká,
Šmouhy za oknem podobné těm co v srdci mám vzpomínky mažou na černošedo jak tér na zemi V posteli studené díry lepí
Vykutálela jsem se z čokoládového oka... A po jedné z tenkých černých cest zhoupla se a doskočila až na kopec. Ne moc vysoký ale nekonečně ztrápený, trochu se červená s odleskem slzení.
Kapička slzy ulpěla na řasách mých.Vzpomínky na Tebe utápím ve víně. Co uvidím na dně sklenky až se dopije?
Bez Tebe jako bez vzduchu se cítím Bez Tebe radostí již tak nesvítím Bez Tebe
Sen, Sen co si žiješ Od dávných zármutků oproštěn A najednou jsi zase zpátky Tam kam nechceš