Sen,
Sen co si žiješ
Od dávných zármutků oproštěn
A najednou jsi zase zpátky
Tam kam nechceš
Jen v hlavě zmatky
A litry slzí
A tuny tíh
Ač tě to mrzí
A jsi všem na očích
A ztrácíš zase svoji cenu
Bylo to tenkrát za odměnu
Ten nový start a nové cíle
Skoro dva roky tvrdé píle
Jen třicet dní a vše je pryč
Jen jeden měsíc hravě stačí
A život je najednou kratší
A bez smyslu a bez naděje
A do pekel to s tebou spěje
A otázky ze všech stran
Co se děje a co ti brání?
Mám zase čekat na zmrtvýchvstání?!...
Funguje- li jen chemie
Tak tvoje duše už nežije
Nevím, zda jde o autentické pocity vložené do básně, ale nebudu se po tom pídít.
Tady ta kategorie Deprese je taková zvláštní, většinou ji ani lidi moc nechtějí číst, protože už je tak nějak předem dáno, že nepůjde o nic veselého.
Každopádně kdo nezažil na vlastní kůži, nikdy nemůže úplně pochopit. A já bohužel chápu, tak už se to někdy v životě semele.
Nejlépe se hned nakontaktovat se sekcí "nezařazené"...tam si přečteme od každého vše nové:-).
Obsahově jsi se mne dotkla, ty verzály mě neuvěřitelně prudí.
Tak herdek, kde je Marcone...:-)).
Herdek, nepruď Gogole.:-)
Ani chemoterapie
nevyléčí pocit
že když někdo nerad žije
zemře sám a bez pomoci
Ani chemoterapie
nevyléčí temný pocit
že když někdo nerad žije
zemře sám a bez pomoci... tak to mělo být;)