přerývavý dech slyšíme z povzdálí jako by ve snech co nám ukradli o svobodě myšlení
zas si na něj stěžovala v pokoji u vína a oliv, teď ještě intenzivněji než předtím.
~~~~~~~~ Na desátém schodě kamenná socha stojí v té ponuré hradní věži každý se trochu bojí
V pavučinách s ranní rosou tvých slz loví pavouci své štěstí
Už nechci být člověkem, řekl udělej mě rybou Chci stříbrné tělo a oči lunárních fanatiků chci si proříznout hrdlo a přesto dýchat
už starej byl a každou chvíli spal už byly pryč ty časy kdy mu často stál
Pojďme si přiznat, nespad jsem z ráje. Nevím co trochej je, znám jenom rýmy. Stěží znám odstavce, natož ty z máje. Mácha psal umění, já jeho stíny. Není to umění, nestojí za zmínku.
I. Už jako nemluvně, kdy se sápal pro matčin prs, rád trápil zvířata, zaživa z nich stahoval srst.
| Marie Bernadeta | Témata týdne Za hranicí reality Za hranicí skutečnosti V našich smyslech V našich citech
Rej čarodějnic se slét oheň vzplál a v něm zanikl zoufalí pláč. Ten kdo bylinky má rád a ví jak s nimi
na cestě pro pivo Otakar 11° rozvzpomínáš ohmatáváš míjíš podhoubí vědomí
V zrcadle se vzhlížela hledala kazy na své kráse usínala v negližé ráda bavila se ostří láhve zelené
Vypadám vždy vážně skvěle Ukrývám se v lidském těle Půlnoc dveře otevírá Začíná den pro upíra Vypadám vždy vážně skvěle
Dnes temná chvíle přišla Do světničky v šeru skryté, Kdy myšlenka má ožila. Zrcadlo se prohloubilo v chodbu mezi duby vrostlou
Noc je černá jako mazut, všechno kolem usnulo, jenom v lese, v hustém křoví tajemno se pohnulo. Oči jako divé zvíře,
Nikdy tu nestál a přece tu stojí Z ničeho nic ze země vzrost Je tady ďábel a člověk se bojí Je tady on - nezvaný host S řetězy na krku a s okovy v ruce
Jak hrůza ve stínu se skrývající. Jak ostří na niti se kývající. Jak krev,
Marnotratně pocity v naději Slova co vzdorují Aby jen pochopili Smysl zakázaných pocitu Myšlenek frázi jistot
Tančím jsem můra noci není mi pomoci Ach
Kolem jsou slyšet pohanské tóny jako světélka probleskují z hlubin do útrob ducha moderní doby
vteřina zrodu touží znova po stopě svého rodu Když přízrak vzpomíná že ještě v každém žije
Svět se točí, mimo svou osu. Ďablíci skočí Smrti na kosu. Impové ničí
Jako výstřel prořízla vzduch obruč co praskla mi v hrudi to přišel
11.4.2022 Z pohádky přečtu Ti další stránku A pak ještě jednu a potom další Pohádka pomalu předá Tě spánku Má slova od tebe strašidla plaší
~ ~~~~~~~~ Na vysokém kopci tam stojí starý hrad včera prý tam z postele
Tam kde světlo neproniká Podsvětí je mrtvých Mekkou Zavolej na převozníka Styx je pouze jeho řekou Za peníz tě možná sveze
přesný rezavým nožem vyhřeznutí zpod svině háku mžení par
Ač se kolem sebe dívám Slušných lidí nepřibývá Naopak jsme v pěkné kaši Stali se z nich světloplaši Copak k tomu jenom říct
Zdravím, jsem detektiv Kříž, se mnou tento příběh zříš. Jedná se o případ muže, naskočí Vám husí kůže. Detektivka začíná,
Seděli jsme na vesláku Slopali jsme pivo Byl tam s náma Peťa El..er Tak tam bylo živo. Peťa El..er zvíře jedno