Svět se točí, mimo svou osu. Ďablíci skočí Smrti na kosu. Impové ničí
Uleželá proleželá zem pro ni tu jsem Chladná je zem
Černá hodina přišla tak znenadání Strašidelné výkřiky ze tmy Chlad ,v poryvech větru se ohýbají stromy V dálce se tyčí hradní hradby Bílá paní tam chodí po špičkách
Milujem keď je krv ešte teplá, jak krásne tečie po tele, keď smrteľné slovíčka ti šepkám, všetko bude nahraté v kamere. Do bezvedomia ťa mučím,
Šel jsem si na pivo, trochu Stala tam na baru V konopném oparu Prej jak se vede, hochu Tak jsem si řekl, v duchu
Probudívše se v prostřed noci oblit vlastním potem, schvácen zvláštní cizí mocí zasažený hřmotem. Čípak jsou ty zvláštní zvuky
Kolem jsou slyšet pohanské tóny jako světélka probleskují z hlubin do útrob ducha moderní doby
Rej čarodějnic se slét oheň vzplál a v něm zanikl zoufalí pláč. Ten kdo bylinky má rád a ví jak s nimi
Snad se nestanu žrádlem berserků lačnících tam v temnotách po krvi pokud jako fénix z popela povstanu snad objevím někoho kdo otázky zodpoví obklopen špínou tohohle světa
Zaťalo jsi do mě drápky Rázem vidím první kapky Krve v barvě rtů i růží Prosakovat skrze kůži A pak
Kráčela panenka lesům vstříc, na mysli neměla z obav nic. Vstoupila lesa kraj s úsměvem v líc, a hned do nejhlubších končin míříc. ##
Jen šokovaně zírám Vstříc motorovým pilám Zatuhla jsem Neuhnu ničím Teď už pouze
Jak hrůza ve stínu se skrývající. Jak ostří na niti se kývající. Jak krev,
Byla krásná jarní noc, já hrál šipky v baru, chtěl jsem vyhrát,však chtěl jsem moc, já prohrál i kytaru. Všichni z baru se mi smáli,
Zvedám poklici na hrnci dovnitř se dívám hledám ve skříni v lednici,v kredenci hledám až únavou zívám.
Zavřu oči, vidím duhu, kolem se točí, je plna duchů. Staří známí,
~~~~~~~~ Na desátém schodě kamenná socha stojí v té ponuré hradní věži každý se trochu bojí
Pro tvé oči co na hrobě mě pálí pro havrany v dáli
k tobě zamíří Povídají,šeptají jdou potají Stíny upíří
Plují lodi oceánem, nad nimi i letí ptáci. Mlhou svítá klidným ránem, námořníci ve své práci. Nad nimi též bílé linky,
Noc v temno dospěla, stíny ožívají. V lodičkách procházím, neživým údolím a šramot se ozval, jak rukou zamnutí. Točím se dokola, nic však neuvidím.
Dostáva sa do vyššej triedy, láme ho ulica a jej tmavé miesta, necháva rásť na hlave dredy, začína huliť trávu, ktorá ho nikdy nepotrestá.
Je to divné pravím já, To vše co stalo se, Jsem ale velmi rád, Že, krom mě, nikdo vinu nenese. Život mi stříbří schody do nebe,
Zdravím, jsem detektiv Kříž, se mnou tento příběh zříš. Jedná se o případ muže, naskočí Vám husí kůže. Detektivka začíná,
Jako výstřel prořízla vzduch obruč co praskla mi v hrudi to přišel
V pavučinách s ranní rosou tvých slz loví pavouci své štěstí
Temnou nocí snáší se stín. Už si jde pro mne, dobře to vím. Vzrušením tělo mé náhle chvěje se však není to strach. To, co mi její dotek přinese
Tam v noci v dáli stíny se jim smáli Duše roztrhané
V zápale hry a zo strachu, po jeho smrti vzal som lopatu. Kopem hrob čo bude na mieru, s chrbáta mu ťahám ostrú sekeru. Nechcem sa hrať na zabíjanie,
Ovanulá temným dechem potkala jsem stvůry pekel trhají mě