S černou kápí světem kráčí, žal a bolest sebou vláčí, v roztrhaném starém plášti, plný smutku, plný zášti. S kosou, jež život zpřetrhá,
Pršelo, a náhle co to, ťuk, bumtarata, bum, bum, bum. Copak to, kdopak toto, kdopak to klepe na náš dům? A ruší spánek za oknem,
Princezna Verunka byla uvězněna sedmi zlými trpasliky. Jeji snoubenec Misha zvany Fešák se to dozvěděl od kámošky vačice. Připravil se na fight se sedmi zlými trpasliky a taky se pěkně vyfiknul aby byl Fešák jak se patři..aby mu Verunka hned podlehla xD Misha Fešák vyrazil na své
hořká mlha úplňku v mracích hadi svíjej se k nohám vracej vysvlečený stíny očima matných perel břemeno vleče berli
Tropické vedro, v bublině, skleníkového efektu. Těch mnohých lidských projektů, záplavy, sucho ve hlíně. Kde hurikán či tornádo,
Přes víkend, další obraz maloval. Ten výtvor, každého by šokoval. Moji mysl,
Oceán bičuje tváře solí, sedmou vlnou vždy pohrozí. Na malém dřevěném ostrůvku, banda špinavců se modlí, falešnou nadějí, se opíjí.
Nevíš, kde hledat tu, kterou hledáš. Vím, že důvod k politování mi dáš. U mě najdeš klíč, když se zamyslíš. Hádanku dám ti,
Bílá kápě, temná tvář, za opaskem meč ze zlata, v očích mu žhne jasná zář, rozhodně však není svatá. V záři oheň z pekla hlubin,
Má duše bloudí tmou a v boji s peklem slábne, oni záchranu mi slibujou a přísahají, že spasí duši mou.... ....však výsledky nemají žádné.
Na strome si vysí, záleží jej na živote, na každého kričí, stav sa tu po robote. Pohojdáme sa spolu,
Vypadám vždy vážně skvěle Ukrývám se v lidském těle Půlnoc dveře otevírá Začíná den pro upíra Vypadám vždy vážně skvěle
Jednou koncem října v noci Přichází zlo z podsvětí Dětem není pomoci Tělo zničí, duši znesvětí Zasvícená lucerna dívající se na zlo po uliční
Stmívá se k noci,pasáci říkají, sežeňme ovce všeho se lekají.Vidí už měsíc nad horou, a bojí se že půjdou nocí ponurou.Pasák všimne si,jedna ovce chybí a povzdychne si vůbec se mu to nelíbí.Musí ji najít a jde do lesa.Odvaha mu však poklesá.S vycházejícím měsícem slyší jen vytí v
V temném lese za vesnicí, chaloupka tam stojí, naštípané dříví kolem pěkně voní. Z komínu hustý kouř se valí, to zas babča něco vaří. Kdepak babča, ta už není, Jan Vlk tu převzal bydlení. Na útěku před zákonem, chaloupku tu objevil,
KTOSI mi dovolil bratať sa s duchovnom,urovnávať cesty v teréne nerovnom, vytrhávať kúkoľ, žito viazať v snopy,aby plevel sfúkol, zobral zrna kopy, aby som od novu viedol život k splnu, jeho plytkú bárku spustil s správnu vlnu, aby som svetlo zrel kde nič nezrú mnohí, aby som pie
Tančím jsem můra noci není mi pomoci Ach
Vesnice celá mrtvá je, zvuků není více Všichni zmizeli, utekli? jen praskání svíce Sledoval mě ten Temný pták. Výstřely brokovnic a omluvné dopisy Nikdo nikde, obrysy a stín jakýsi
Soumrak se snáší, přikrývá nám hlavu.. jak noc tuší slávu, krásno to plaší. Dobrou noc, chudáci bílého dne,
Noc je děsivá a plná přízraků. Dívka rozmilá pláče tu mraků. Po noci však přijde den
vteřina zrodu touží znova po stopě svého rodu Když přízrak vzpomíná že ještě v každém žije
Tam kde světlo neproniká Podsvětí je mrtvých Mekkou Zavolej na převozníka Styx je pouze jeho řekou Za peníz tě možná sveze
Mocné noční můry v temném lese nikdo jejich bolest neunese
dva zloději jsou právě v domě tváří se zle a lakomě najednou se vzbudí domácí pán vezme hůl aby dal zlodějům pár ran jak se to zloději dozvědí
Přízraky ve staletejch čepicích postávají na nástupišti v mžourání probuzenejch lamp. Šeří se. pra-žec pra-žec - Cisterny, zvlhlá tráva a rez nořící ruku do hlíny pra-žec pra-žec
Co to slyším, to je duch, Dělá pořád Buchy, Buch, Ale kdeže jaký duch, To je přece jen roj much, Naráží furt do sklenice,
Nikdy tu nestál a přece tu stojí Z ničeho nic ze země vzrost Je tady ďábel a člověk se bojí Je tady on - nezvaný host S řetězy na krku a s okovy v ruce
Na prázdné ulice snáší se noc. Jen světlo měsíce, odlesků tisíce, vzpomínek moc.
Potkal jsem anděla v temnotě, jiskra vzbudila se ve mně, Poté anděl opustil temno, jiskra sežehla vše, co anděl oživil.
" "" Pořád ho to nutí musí stále jít slušný lidi zabít on nechce takhle žít