Tvou sekerou zchladit hlavu mou láskou rozžhavenou Hlavu horkou
Uleželá proleželá zem pro ni tu jsem Chladná je zem
V tichu temné noci, děsivé se stávám moci, až rozprostřou se mé sny, co odráží v nich prožité dny. Stíny rozlezlé po tmavých zdech,
Sympatický neurotik chlápek s kosou kráčí, v městečku Paradise city postavy se kácí. Sek katanou
Prázdný úsměv černý dav krkavců je plno a teď se dav
Ať roste tato zášť Ať skryje mě jako brnění Ať obejme mě jako plášť A pozice své nezmění Jen vejdi Matko noci
Tropické vedro, v bublině, skleníkového efektu. Těch mnohých lidských projektů, záplavy, sucho ve hlíně. Kde hurikán či tornádo,
To jednou takhle brzy z rána, ozvala se hrozná rána. Tam seběhnul se mocný dav, každý z toho obrazu byl paf. Ohavná ta scenérie,
Potkal jsem anděla v temnotě, jiskra vzbudila se ve mně, Poté anděl opustil temno, jiskra sežehla vše, co anděl oživil.
Ach ty sny toulavé a srdce hledá své bolí
Když zákon pustého mrazu zabíjí krásu Bílá jinovatka pokryla
V tichosti, v koutě, na odvrácené straně, v černočerné tmě, kde lačně čeká na mě. Spouští se strach. Spouští se klidně,
Pršelo, a náhle co to, ťuk, bumtarata, bum, bum, bum. Copak to, kdopak toto, kdopak to klepe na náš dům? A ruší spánek za oknem,
Ovanulá temným dechem potkala jsem stvůry pekel trhají mě
V roklinách podél skal skřet zazpíval do dlaní si pliv zuby zaskřípal
Za bezesného kuropění kouká mi měsíc do pokoje. Utekla jsi mi, lásko moje, tam, odkud návrat možný není. Převaluju se na posteli
Šel jsem si na pivo, trochu Stala tam na baru V konopném oparu Prej jak se vede, hochu Tak jsem si řekl, v duchu
V šustění listí tom opadu šouravé kroky mezi kameny ze žuly leštěné Toulám se za noci mého nápadu vymyšlené sloky asi zlomeny
Skřet v puklinách do rytmu tmy zahraje krvavé hry Hrám těm bude kralovat volí jistý šachů tah
Jekyll a Hyde právě dopíjej flašku vína a sir Byron si zrovna ustlal v márnici Šlapky na rohu čekaj´ na Jacka a psa Baskervillskýho museli utratit Tváří tvář osudu prohrává starej Holmes
Plují lodi oceánem, nad nimi i letí ptáci. Mlhou svítá klidným ránem, námořníci ve své práci. Nad nimi též bílé linky,
Maloměsto v dáli stojí, bez problémů rány hojí. Avšak vždycky po setmění, ulice se zlouny plní. Jednou ráno, po noci,
Jo, tak to znělo přímo upřímně, kýváš hlavou a v duchu říkáš ne! Jak může fungovat něco dobře, když jde to naprosto proti sobě? Občas těžko říkáme věci,
Pro tvé oči co na hrobě mě pálí pro havrany v dáli
Kdo ti nedá spát Tvůj klid ti chce brát Kdo ze spánku tě budí Ostrými drápy hladí Kdo nezná slitování
Děsivý a vraždící plíží se ulicí zničený pohromou stravován temnotou Pohled má ohnivý
. Srdce je ve mě ve středu možná už trochu dovedu ho cítit
Dvě bytosti, věčný boj, k šílenství krok, strach a vzdor. Kašpárek králi,
Když se ti nechce spát a když tě spánek míjí, uslyšíš v duchu hrát tu starou melodii. A noc je nekonečná,
Nič. Paleta je holá jak na počiatku svet. Žiadny bod, žiadny stred. Predstavy gýč