Do rúk sa mi vkráda nožík, možno vražda si tak vravím, zrazu niekto pri mne ožil, je to dobre, trošku žiarim. Zloba zatemnila mozok,
Stojím kdesi v temné chatě, v ruce láhev ze skla třímám, ten přečin vydím hrbolatě, před hanbou se zde dosud skrývám. Ten hlas mi říkal:"udeř silně!",
Divý muž lesem pádí, všichni na něj všechno svádí, že jim dobytek uhranul, že přišel, najedl se a odtáhnul. Proč ho zde trpíme?
Na starém hřbitově prorostlém břečťanem když slunce zapadne krkavci mají slet v mlze jak mléko
V zápale hry a zo strachu, po jeho smrti vzal som lopatu. Kopem hrob čo bude na mieru, s chrbáta mu ťahám ostrú sekeru. Nechcem sa hrať na zabíjanie,
Hola, jeden , dva , tři ...až nekonečno , slečno. Jakže, co mi chcete, co má tohle znamenat. Chcete mne snad obelhat, obtěžovat, obloudit,
Ťik, ťak. Ručička hodin se pomalu hýbe. Ťik, ťak. Z hodiny v mžiku stává se chvíle. Ťik, ťak.
Noc v temno dospěla, stíny ožívají. V lodičkách procházím, neživým údolím a šramot se ozval, jak rukou zamnutí. Točím se dokola, nic však neuvidím.
Čas již nastal - smrt je zde náš vězeň kráčí pro odměnu k provazu se blíží - hle jeho duše pozná proměnu. Lano svírá jeho hrdlo
Po Norských nížinách,striga tam běží oči má ve strachu,srst se jí ježí čeho se asi,striga může báti? Ghúla se nebojí,meči se může smáti. A najednou,před strigou se objeví
Maltézký kříž,teď uvidíš, jak jsi k peklu blíž.Do hlavy krev mi stoupá, tahle noc bude dlouhá. Zkřivená tvář,měsíce
Mocné noční můry v temném lese nikdo jejich bolest neunese
Miluju, když je krev ještě teplá. Když krásná dívka nevinná, z mdloby ještě šeptá. Když slyším tvoje prosby,
----------- V bolesti a zmaru pozlátku svobody každý den plavu Hněvivé masky panoptika
Princezna Verunka byla uvězněna sedmi zlými trpasliky. Jeji snoubenec Misha zvany Fešák se to dozvěděl od kámošky vačice. Připravil se na fight se sedmi zlými trpasliky a taky se pěkně vyfiknul aby byl Fešák jak se patři..aby mu Verunka hned podlehla xD Misha Fešák vyrazil na své
Skořice a kapka hřebíčku, bum bum... krok s krokem střídá se, doprovází je listí šum. Pod tím listím leží a spí,
Červené piky a černá srdce poker trochu jinak karty svírám v ruce. Vhazuju přihazuju
Tam, kde všechny cesty končí tam, kde se den v noc otočí tam je to místo - temný hvozd je tak zvláštní - mezi lesy skvost. Tam přebývají temné síly
Soumrak se snáší, přikrývá nám hlavu.. jak noc tuší slávu, krásno to plaší. Dobrou noc, chudáci bílého dne,
Kdesi v temné kobce leží hlavou - prochází mu z konce strach čas kupředu tam dlouze běží místo jídla hltá šedý prach. Zatuchlý je vzduch v té díře
Přes víkend, další obraz maloval. Ten výtvor, každého by šokoval. Moji mysl,
Má duše bloudí tmou a v boji s peklem slábne, oni záchranu mi slibujou a přísahají, že spasí duši mou.... ....však výsledky nemají žádné.
…procházím se sám černou tmou Nevím kdo číhá za mnou Našlapuji na měkký prach K zemi padá měsíční zář Pot pokrývá moji tvář
Šedá krysa - chléb jak mech to je velká hostina vody málo a sípavý dech sláma jako peřina. Šílenství - on čeká na trest
Milujem keď je krv ešte teplá, jak krásne tečie po tele, keď smrteľné slovíčka ti šepkám, všetko bude nahraté v kamere. Do bezvedomia ťa mučím,
Šel jsem takhle po plantáži, koukaje na všechny strany. Když tu náhle! napadly mne včely! ANO VČELY! Přiletěla znenadání, jako vítr severní. Viděl jsem jen velké zuby a zadeček perfektní.
Je tu komárek krvavý upírek Trošku krve nasaje a teď fajn mu je Bzukot z večera tě budí
Černá ovce jsem, vlk osamocen, na měsíc vyjící, patrně svítící, vypadám z davu, padám a kritizuji, řežu si hlavu, oči líčím, patku zastřihuji, posloucháme hudbu černou, patrně temnou,
Stojí takhle na paloučku malinkatá holčička, k ní se blíží pomaloučku její stará babička. Říká:,,Děvče proč tu stojíš takhle sama opuštěná, čehopak ty se bojíš?" A holčička huláká "Já se bojím pavouka, zavolej mi fešáka!"
k tobě zamíří Povídají,šeptají jdou potají Stíny upíří