Usínala jsem, ty jsi na piano hrál, představovala si plný tanečníků sál. Na tvářích masky,
Hej kdo tam - černý přízrak. Silueta temná, tiše ve mě nahlíží, tak jako smrt jemná, moji duši přehlíží. Hej kdo tam - černý přízrak.
Na jednom stole dítě leží,a na tom stole dýchá jen stěží.Trhá přikrývky jako by měl nemoc kopá nohama,není pro něj pomoc.A nyní krví zajíká se,a několik postav kolem něj motá se.Ticho nastalo venku děsivě lije,dítě se probouzí s očima Zmije.
já zpívala jsem a ty jsi na klavír hrál mezi tím, zaplnil se plný tanečníků sál. postavy temné, v očích žal. jeden opodál u dveří se smál.
Insomnia otevírá brány rovnou do pekel místo spásy blaha spánku debilně jsem stále bděl. Démoni bezesných nocí ze stran, zdola, seshora čekám na tu těžkou ránu co mě jednou udolá. Už to nejde ignorovat už nejde žít jako dřív
Oči anděla, pohled vraha. To sis přeci vždycky přála, má drahá. Přála sis potkat toho kata, pamatuj však, mohla za to tvá zrada ! Dal jsem ti lásku, dal jsem ti jmění,
Mega pixelovým vzduchem virtuální reality prokreslenou krajinou probíhají giga bity. Virtuálním deštěm dat
Proč zmar a pláč můj život provází? Jen v tobě svou útěchu nacházím. Můj žalozpěv vyslechneš, na nic se neptáš, „tak pojď za mnou, když chceš“,
Před pekelnou branou stojí přeohavná zrůda, už jen při tom pomyšlení,měkne strachem půda. Z její slizké hlavy, plamen šlehá tmou, masakrů se nebojí, jsou pro ni jen hrou. Každou chvílí vykročí, znovu páchat zlo,
stvoření chlupaté nohy dlouhaté chňapne tě jako mušku vysaje Strach mi nažene
Věčný kolotoč smrti, roztáčený kosou, zástup mrtvých dětí, táhne dívku bosou Duše hříšná, uvězněná, tělo ještě cítí, ruka její vytržená, svírá černé kvítí Vyvrácené do stran nohy, nahá v krvi čeká,
v noci spím a ani nevidím že na stropě je duch jednou se probudím a vidím že je balkon plný much
Temnej jako Hitchcock na krku se smyčkou kalnej jako Vltava ničivej jak záplava. Šlehající plameny
Za oknem ňáká divná tvář, říká mi, pojď k nám, bratře, co mě opravdu zaráží, bydlím v devátém patře. *
dva zloději jsou právě v domě tváří se zle a lakomě najednou se vzbudí domácí pán vezme hůl aby dal zlodějům pár ran jak se to zloději dozvědí
Na strome si vysí, záleží jej na živote, na každého kričí, stav sa tu po robote. Pohojdáme sa spolu,
tak svá děj se odehrává krvavý byl si moc zvědavý vnímá krve
V bahnu vnitřních pocitů labyrintem bloudím samá slepá ulička pochybnost se loudí. Labyrint se proměňuje
Řídký sobotní podvečer a slova jak šípy s jedem to co příjde vím předem jak blesk jsem tupě sveden na cestu do tmy, do šera
Těžké mlhy z blat se valí, pachy vřesu , rozum kalí. Divné zvuky, pláč i smích zaznívají v nocí zlých. Za rozbřesku v šeru svitu
Stromy se jim větrem klaní, listí padá, jak vrány poletuje po okolí, barvy svými pažemi je objímají a to teplo,
Ó velký,ó mocný,ó sladký, věnčený zlatými pozlátky. Přemocný Mamone náš, vzhlížíme my k Tobě nicotní, že nám též dáš.
Slunce v západu krvácí do šera tak jako dnes zítra i včera
Oceán bičuje tváře solí, sedmou vlnou vždy pohrozí. Na malém dřevěném ostrůvku, banda špinavců se modlí, falešnou nadějí, se opíjí.
~~~~~~~~ Na konci ulice stojí starý dům a jak se povídá dům patří strašidlům
Znovu ta děsivá noc co ukrajuje stíny oknem se táhnou pavučiny tma a její svíravá moc Za záclonou stojí temná postava
Ó, tanč, duše má, dokud máš tělo! Na co by jinak být ti mělo? V klidu ať leží mrtví v hrobě, já však chci tančit i v té době, kdy mysl plní vzpomínky
Do ticha noci za svitu Měsíce nese se do dáli zvuků směsice Rachot kol a dusot koňských kopyt Tajemný hrad byl exorcisty dobyt Temný kočár, kůň i kočí
Na známém místě dům stojí a každý občan se ho bojí. Osm sloupů už ho vítá, jak ve tmě křik,vymítá. Před schody stojí sochy,
Dusot kopyt - jízda bouří oblaka rudě zbarvená kostela trosky, z nichž se kouří a řeka krví zkalená. Temný kníže - sedm jezdců