Sedím a poslouchám ty tóny rozličné, oni se baví a hulákají,o všem a o ničem. Možná je překřičím,ale ne,nech to být, ať křičí,kecají,tak až to nevadí. Příjde čas umlknou a všichni umlkneme,
Minulou noc jsem snil… o kuřatech. Byla všude, na břiše, ve vlasech. Skákala, bodala mě svými zobáky, lechtala. Marně něco k jídlu si hledala. Pak jsem snil zase… o slepicích.
Vraždy, násilí, oheň a krev To vše prý z boží milosti Ten bolestný výkřik a spalující hněv Plameny tančí radostí Slyší křik lidí a tichý pláč
Jdu v noci po pěšině, tu něco se hejblo v křovině, vylekala jsem se moc, mám toho už dost. Další den tu po stejné pěšině,
Probudil mne výkřik do noci, rozerval ticho kolem, tmě přivykají vyděšené oči, stojím na srázu holém. Stojím tu zpocený,
V písku za sebou taháš svůj karmínový plášť ČERVENÁ KARKULKA PODSVĚTÍ o které si povídají dospělí když děti jdou dávno spát
Běž! Utíkej! Zmiz a nečekej! Panika. Od mámy, od táty před zuby, před drápy
Co se chystá zaútočit Co ti nedá spát Co chce tvoje štěstí zničit Co se ti chce smát Co se chystá tvoje tělo
Tam nahoře v lesích transylvánských hor Teskně vyjí smutné děti noci Lahodí mým uším jejich temný vlčí chór Voní krev Draculovy moci Volám tě Mistře, povstaň, započni svou vládu
Když naději někdo mívá a zlé sny se zdají, proč se před ní skrývá.. a všichni schovávají. Vzbudí dítě otce,
Bílá kápě, temná tvář, za opaskem meč ze zlata, v očích mu žhne jasná zář, rozhodně však není svatá. V záři oheň z pekla hlubin,
Nastal její čas, její hodina, poslední sluneční paprsek zapadá, zase nad dnem svoji vládu ukořistila a temnotou celou zemi opřádá. Noci, jsi nádherná, fascinuješ mě,
Jen stíny noci kroky mé provází v krůpějích krve svůj život nacházím. Oči mé září jak uhlíky žhavé podobný v mnohém jsem šelmě dravé. Každý tvor živý strachy hned znejistí,
Začala pohroma a já na světě zůstala úplně sama! Bez rodiny, bez přátel, Bez mámy a nepřátel…. Tolik se bojím,
Já jsem členem parlamentu mám skvělý plat jistou rentu bavím se, čtu, drink si dávám nevím co se projednává když mi řeknou ruku zvednu
Č: Dobrý den, Satane. S: Dobrý, mladý pane. Č: Řekl jsem to správně?
Zvedám poklici na hrnci dovnitř se dívám hledám ve skříni v lednici,v kredenci hledám až únavou zívám.
V roklině vlčí.... děti! se krčí!!! holčička pláče "kde je maminka?" Bože!
Půlnoční stíny se dlouží, svíčky knot hasne jen pramínek dýmu tu krouží. Sedím potmě , tiše u stolu v tom kdosi zvedá závoru.
Na konci naší ulice, tam, kde končí silnice, stojí dům opuštený, už dávno není obydlený. Říká se, že tam straší,
Pavouk. černý jako noc... Vleze ti pod tričko... v tom se skrývá jeho moc! Je tak šeredný, a pro některé nádherný.
Z podporou svou přijímám krev v hlavě stěž projímám za úlohu dám jsi udšlat z ní klasy To kur týž krev si podmaníc
" "" Pořád ho to nutí musí stále jít slušný lidi zabít on nechce takhle žít
Moře, stále volá duši mou, jak vlny dravou a nespoutanou. Volá její temnou stranu, svádí mě na ostrou hranu.
Klidnou hladinou noci, pluje černá silueta, pachem smrti vlaje, osamělý koráb bez života. Paluba leskne se krví,
Hřbitov velký se rozprostírá a živé tu nevítá,je to místo nebohý, všude vládnou mrtvoly. Mrtví tu vládnou živým,přej si nebýt jinným,jinným co doposud jsi,
| Iveta Horecká | Lyrika Zamilovaný jezdec Oblázková cesta vedla tudy z města Vůkol voněl z růží les
Hlubiny Země se otřásaly, v magmatu se žhavé kovy chvěly, trhliny v ledovcích pukaly, tály a ze dna moří hromy zaduněly. Zazněly zvony hlubokým hlasem,
Nad zlatým mořem slunce bdělo, bez kapky vody vyschlá poušť, jen žár spaluje mé tělo, všude kolem jenom souš. Ze všech sil bych dál jít chtěl,
Stmívá se k noci,pasáci říkají, sežeňme ovce všeho se lekají.Vidí už měsíc nad horou, a bojí se že půjdou nocí ponurou.Pasák všimne si,jedna ovce chybí a povzdychne si vůbec se mu to nelíbí.Musí ji najít a jde do lesa.Odvaha mu však poklesá.S vycházejícím měsícem slyší jen vytí v