V jednom teplém letním ránu do školy zas jdu. Přehrávám si v hlavě scénu ze dnešního snu. V němž jsem byla s krásným klukem
Dostáva silu, život jej sa kráti, v opojení liehu, zo žiletkou sa kamaráti. Podrezať si tepny,
Temnou nocí snáší se stín. Už si jde pro mne, dobře to vím. Vzrušením tělo mé náhle chvěje se však není to strach. To, co mi její dotek přinese
Kde měsíc svítí jen rudou září a noc je vládkyní všeho času, tak koryta řek se plní krví a země se leskne porostem vlasů. Na stromech z kostí, když kůže usychá,
Sedíš v křesle a na oblohu jen hledíš a o svém životě, tiše jen přemýšlíš. Venku ze stromů listí barevné padá, slunce rudé jako krev v krajině pusté zapadá. Podzim chladný a temný v tuto dobu nastává
Hladové zvíře temný les vytěsnil ve zlé víře doufání v čistý děs. Proč vlastně tudy
Tiše, tiše ve tmě stojím, dvanáct duší v sobě pojím. Třináctá se tiše směje, Bolestí se marně chvěje. Duše, to je vše, co mám,
Teď mi soupeř srdce drásá, vítězem je spása, "nebojuj, běž a nečekej, ničeho se nelekej, nemysli, ale přemýšlej." - ozývá se ze zdí.
Jednou jsem se vydala na výzkum, chtěla jsem si prohlédnout místní břízku, která byla u hřbitova, a když už byla práce hotova, slyšela jsem třepající nohy mužovi,
Slyším boty dupající, slyším kosti klepající, slyším hábit třepající, slyším hlas mrtvý. Už se můj čas blíží,
Když sedíte v koutě temném pod měsícem zešeřelém, jeho šeď vám cosi praví snad o tom, co se dostaví. Vášeň nyní v srdci plane,
Vlk vyje na lunu, tak žalostně, s hlasem smutku, tak upřímně. Já v tuto dobu nespím,
Tmavý pokoj , dopadá jen světlo zvenčí, tam svítí chodcům lampa. Jsem zalezlý pod peřinou a bojím se. Ach ta hanba! Z černých koutů vylézají potvory,
Pak vyšel zase na svůj lov, v srdci plamen, v ruce kov, za chůze sní a ve snech vidí, kobky plné mrtvých lidí... Nůž nemá ostří ztmavené,
Nenech mě žít ve snu, veď dál ruku mou, zvláště když jdu tmou. Nenech mě být padlou hvězdou všedních dní, co stále jen ve spárech vraha noci sní. Nic nežádám, o nic Tě neprosím,
Dnes se ke mně připlížila, stejně rychle jako střela, jedna děva zvláštních mravů, připravená na popravu. Oči temné jako noc,
Černá hodina přišla tak znenadání Strašidelné výkřiky ze tmy Chlad ,v poryvech větru se ohýbají stromy V dálce se tyčí hradní hradby Bílá paní tam chodí po špičkách
Kráčela panenka lesům vstříc, na mysli neměla z obav nic. Vstoupila lesa kraj s úsměvem v líc, a hned do nejhlubších končin míříc. ##
Dostáva sa do vyššej triedy, láme ho ulica a jej tmavé miesta, necháva rásť na hlave dredy, začína huliť trávu, ktorá ho nikdy nepotrestá.
Za oknem klenutým třpytí se noc a mně po mé milé stýská se moc. Pomalu otvírám rezavé dveře po schodech stoupám do staré věže. Tam pohledy naše opět se setkají.
Šla dívka z vesnice nasbírat dříví, k večeru a to bylo její neštěstí! Padla noc, slavík elegantně zpívá a dívka stále dříví sbírá! Konečně větvičky nasbírala,
Slyším jeho hlas, je to on, rozechvěl všechny i kostelní zvon. Prochází se hřbitovem, co stal se jeho domovem. Vede po papíře ruku mou,
Vidíš ve mně anděla, co stal Tvým strážcem. Hledáš u mě pochopení, já však toužím po zapomnění. Budu Ti věrně sloužit,
Již v dávných časech se to stalo, však minulost se opakuje, už zas se to odehrálo, opět se nebe zatemňuje. Černý rytíř vykráčí ze tmy,
Další mrtvoly jsem zakopal v lese, kdo z vás se už strachy třese. Bez vinny beru lidem životy, asi nikdo nepochopí mé hodnoty. Všech mých obětí trochu lituji,
Byla krásná jarní noc, já hrál šipky v baru, chtěl jsem vyhrát,však chtěl jsem moc, já prohrál i kytaru. Všichni z baru se mi smáli,
Dva kríže v rukách farára, démona v deckom tele zatvára. Žiadne slová niesu sveté, svätená voda sa vpíja do obbete. Navreté žily a v očiach smrť,
Před půlnocí... která bude temná, Slunce s úlekem zapadlo. Neboť Měsíc se tváří krvavě. A někde spadlo letadlo.
Na výstavě hrobů bylo ticho. Na výstavě hrobů bylo smutno. Na výstavě hrobů bylo prázdno, někdy dalo by se říci zase těsno. Chodí sem všichni bez rozdílu věku,
Dnes přišel tvůj den Splní se hrozný sen Oni už jdou zaslepeni závistí Plno krutostí Noc zuřivosti