latinskoamerický tanec ze západních pahorků v čistě bílé barvě jako holubice míru
Jsem ztracená v jiskře života a mrtvá sama pro sebe.
Osude děkuji Ti za chvíle štěstí za chvíle pěstí vybičovaných k šílenství
Napsala jsem ti snad tisic vět, o tom že miluju tebe a ne tvuj fet. Že je ti to jedno, nechtěla jsem vidět. Zachovat si chladné srdce,
Bílá stopa na černé duši, černá šmouha v bílé zas ruší, dávno vím, že mír je uprostřed nás. Kalibruj váhy každý den nanovo a přidej úsměv, budeš mít hotovo,
Kyselý děšť během horkého léta a několik osamělých duší ve městě krásný pohled na sakuru co vzkvétá bohužel jen málo kdo si povšimne narůžovělých květů unášených větrem
Je mi smutno stýská se mi Bez tebe na této zemi Opuštěný všude sám Pocit který dobře znám Je mi smutno můžu za to?
Ještě než položím hlavu na polštář a přichystám znavené tělo ke spaní popřemýšlím jak jsem mrhal čas dlouhou cestou k bájnému prameni předtím než položím hlavu na polštář
Stín bezděčně a drze vetřel se do mé přízně Nepohladil paprsek slunce naději křehké kopretiny
tak líbezné prostou jinakostí z oblohy slunce spásají do veršů lístků bělavých v duši
Nemyslet na mou tuhou silnou bolest bodavý zal na křídla dětství co mi život vzal
Hledám mládí sny v roklinách stracený hledám jitro a krásný čas
Nočný chodec. Ulicou tmavou, kde svetla sa odrážali od dlažby mokrej po daždi. Ide si pán, celí v čiernom,
Dopadají slzy z ráje do veršů nakvetlýc můz slovo deště v duši hraje do střapatých květů
Voda tečie k odpadu, krv si beží pre radu. Kam vodička tečieš? Nepýtaj sa, bež tiež. Mŕve telo sa nehýbe,
Na okna tluče bestie, Na všechna i ta střešní. Nebe tu bolest neskryje, Nesmyje z šatů slzy třešní. Nazdařbůh nebe stříhá,
Zbořím si svět pro temnot květ divoký mustang pádí do beznadějí jako lístek
prší mi do vlasů slzy vzpurných pegasů rty vláčnými přeji si by hřáli mě tvé dlaně když Ti po duši tepu
Strojené známky léček jedu a pachuť mrtvol v tvém celku Děsivá souhra
Snesitelně ještě bolet v kloubech a životě slzy v ranách uzpůsobyt bytí a smát se ranám dále.. a radost druhým dát
Anděli, dostal si mě z pekel z bolesti křídel v perutích chtěl si mi znít pro životní kouzlo žít
Nastavím tvář srdce roztrháno pro tvůj pláč Ne ne noc je ráno
V ranních slzách co děsí dnešní svítání pro zítřejší ráno duše tělo prosí by se netrhalo
(Tonu v beznaději a těším se slunci by odrazilo se i v mé řece a naději mám z litrů deci Tonu v bolesti
Nic nebýt neexistence mě láká necítit všechno zoufale bolí
V zrcadle mé oči zřely Chlapa co je vyhořelý Ze vztahu a také prací Když se do ní ráno vrací V zrcadle mé oči zřely
Čekáš na to co se stane A přes prášky spolykané Málem jsi se přizabila Když tady ta možnost byla Čekáš na to co se stane
Slzy skrápěná rakev všechno něco bolí když kosí špatných můr nočních
~ BEZ VÁS… ~ Ten den už slunce nevyšlo mi, můj svět má zkrvavené tváře, jen pláčem v duši vnímám Zemi; bezedný, štkavý nářek.
Dolů až na dno, ale spíš ještě hlouběji Je lehké spadnout a ztratit naději Po tvářích putuje dlouhý stín nocí Dlouhý stín trápení v konfliktu s mocí Pod zem až hluboko, kde syčí láva