Nic

Nic nebýt neexistence mě láká necítit všechno zoufale bolí Vesmírem v hořkosti svého dění plout nechci Už jsem zapoměla že jsem chtěla žít s vesmírem se spojit Sobecky a bolestně chci nebýt netoužit necítit netrpět už v dění života neb unavená a bolavá sem k smrti chci klid tak kde ho najdu než tam kde je nebýt? Na lidi co vedou v Boha snad ani nevěřím vždyď nejhorší jsou jeptišky co zhrzeně daň platí svému rozhodnutí jsou a nejsou svojí vírou vždyď vyhořele Boží lásku nemají Však co je Bůh, láska, manipulace kam nás vedou tedy vedli neb už do kostela nechodím a žiju líp jsem vyhořelá ve víře v lidi co ohánějí se Bohem a láskou a sami jdou nehezkou cestou a životy maří ne není to rouhání jen zkušenosti bolavé trpké vyhořelé v tyto vůdce oveček Láskou žiju ne však vynucenou láska se vynucením zavraždí Neexistovat chci... Neb bolesti mě pozřeli fizycké i ty duševní