Z teplého vřídla vyvěrá, A pak už jen chladne... Stéká po křivkách smutku, Až kamsi do sebe, Kde bolest ztrácí smysl,
. Duší světa jsou i moji blízcí pro někoho tak vzdálení rozmarní rozverní milující též
Bolest byla mým koncem živým chtivým A výživné přání slunce
Nemůžu žit jen ve stínech, básnit pouze o splínech. Kde je slunce jas a žár, a ne ten, co z něj led by tál. Ten co po tváří hladí,
Zrcadla stavím, všude kolem sebe. Světa se bojím a nejvíc tebe. Sklo tu praská,
Jsem unavená celou duší smutná žena a na těle mě něco tíží
Pozitivní negativní jak hodiny zní mám depresi Chtěla bych vám
Neexistovat. Píseň schovat pohřbít daleko do nicoty
Ubral jsi smíchu uvěznil v tichu ubral si tolik hvězd co ti mohl život nabízet
Sklonila hlavu tam v davu pobledlá ne už není svá Z rozvalin
Ubrala si smíchu uvěznila v tichu Ubrala si hvězd co sem ti chtěla snést Zabila si hvězd
Part přibiji za noci bez hvězd co chtěli mě vést Gesta lžou jako mé myšlenky
Otevřená brána do vědomí dá pocitu průchod. Co na to my? Máme v sobě sílu posoudit své činy nebo za vše špatné může někdo jiný? Hledám vlastní pravdu ve všem co je kolem-
Křest bolesti prokletý smutky jenž zaživa pozřou vše i dne
Oči zaplněné slzami, srdce rozervané ve dví. Myšlenky plné výčitek, hořké pocity, vždy když se setmí. -
Moc myslím pak se trápím nevím co s tím smutněním Myšleny ve víru řeky
voní líbezné z bažin Byli raněné přec krásné lilie líbezně
V dešti zcela opuštěné Uplakané malé štěně Na ulici vedle schránky Uvázané bez psí známky Za obojek z pravé kůže
Začala jsem vidět noční můry poznala jsem TEBE chytré stvůry
Rudé jsou smutné oči, rudější těžká vína. Dříve než zhasne slunce šťastný smích vyhasíná. Smutné jsou holé stromy,
můj bože je tak jednoduchý se rozbít ve všech těch střepech mám čistý svědomí. nepřidám
Hnout bytostí pokřtít hnutí vše co má bytost dovolí omezit ustrnutí
V zoufalství mozek hle ti krvácí Život se potměšile s úšklebkem vytrácí Svět tě druhou odvrácenou stranou vyzvrací Srdce bije až něj lije na falešný poplach Jsi jen kousek něčeho nestálého
Nikdo z vás mě nezná, nevíte, že planu, nikdo z vás mě nezná, nevíte kdo jsem. Nevíte, že mám i rozžhavenou stranu, že vás tajně pálím, vlastním plamenem. Jen já vidím vaše popálené tváře,
1.4.2022 U baru hladíš už pátou sklenku whisky Hledáš v ní odvahu to se chlapče pleteš Marně sčítáš své ztráty a taky zisky Co cenu asi má a co je prostě veteš
A tam v divočině hledám vše co z duše zbyde
6.4.2022 Sedíš tiše jako pěna Ruce složené v klíně Spíše dívka nežli žena Skrytá vlastním stínem
Básníci jsou jen stíny minulosti a zbělené jsou jejich kosti i čas už na ně zapomněl jen hrstce je jich stále žel. Lidé se srdcem z kamene
~ HAVRAN ~ Opřu si kolo o lípu, aby i ona věděla, že jsem se vrátil zpátky. Pak v kostele se pomodlím,
Slzy nehledám když těžký nesu trám odletím v myšlenkách