MODLITBA

V zoufalství mozek hle ti krvácí Život se potměšile s úšklebkem vytrácí Svět tě druhou odvrácenou stranou vyzvrací Srdce bije až něj lije na falešný poplach Jsi jen kousek něčeho nestálého Modlit se můžeš jen když máš své tělo Uloupen a zatracen kdesi v krajině děsů Potomek zrození nevykonaných procesů Scény navlhlé toužebně očekávající trudné nudné konce Zvrhlost povýšena jako status quo zdejší Hle kdo tu leží prohloubená očividnost Vidím až na dno morků tvých vybělených kostí V očích jen ta chtivost vraždící a loupící Noci přes zavřená výčka nejdou vyprázdnit Jsou tam stále odložena v sále útrpnosti jen tak pro pocit Stvořen a i tak ložen skrze ploty pavučin tiše a uboze Už došli nože zbyli tu jen děla která z těla tahají duše Řekl někdo suše s přízvukem mimozemšťana lapá po dechu To ti řeknu tu zde na tomto místě kdosi leží jsou to beznosí ve výkalech nočních depresí