Vzpomínáš Ráďo, Bylo nám pouhých náct, v Pražských ulicích se tu noc popíjel tvrdý chlast. Opilí punkáči co chlastali na vlakáči s flaškou rumu přizvali nás, ať jdeme s nima že mají doma hromadu dobrýho vína,
Židle a stůl, jen jeden šálek kávy, ospalé ticho v šerém pokoji. Život už ale vůbec není hravý, člověk to někdy těžko ustojí. Židle a stůl a tlustá líná moucha.
V jednom dnu hraji hru na rub a líc Schovat se do rubu
Slzy z ledu řasy z jinovatky nevím jak zpátky V ledu přebývám led je můj pán
Prázdné kamení k zemi mě svádí V chýši z pavučin žije můj stín Pavouci
Křik všech hrůz můza všech můz poslední slza slz Hrůza
křehká jak sklo na modrých křídlech vážek neznámá barva cizojazyčných slov křehká jak dech
Pro kretény Propaganda Jakbysmet Žádná jména Prokleté dny
Zkamenělo srdce v chladu skal Vánek utichl A život umkl život spal
~~~~~~~~ Zeptá se hvězdy co k zemi padá zeptá se měsíce co stále něco hledá
Křídla mi rostou z vodou slzavou Jsem královna
Zvíře zraněné, okolí trhajíc. Emoce zmatené, zuřive štěkajíc. V hlubině temnoty
Silný poryv větru zatřásl bambusovým kmenem krev se vpila do řek a mělké hlíny ukrytá před širým světem nářek jenž pomalu rezonuje seschlou travou již nikdo neslyší kéž by mohla být tato planeta aspoň na chvíli bez lidí znásilněné ženy též jejich děti sténaly bolestí
Můj život postrádá smysl postrádá klid Ať žije v rukou
Od chvíle co jste odešli si říkám Co se sebou? K čemu já vlastně jsem? Kam se nasměřovat? Budu ještě vůbec někdy k něčemu?
Slzavé údolí Prší Z lásky, bolesti Prší Kde voda končí?
~~~~~~~~ Zeptá se hvězdy co k zemi padá zeptá se měsíce co stále něco hledá
Jsme padlí a zoufalí jako stíny černí andělé v zajetí viny Spolu a tak samy
Těžkost šíjí nesená podlamují se kolena pod miliony
Po špičkách tiše Utíkám pryč Do království plyše Kde je má skrýš Tam jsou má přání
Po vodce bolí hlava noc nedospalá Kvítky růží teskní
Samoto moje, obejmi můj žal, jenž nitro moje naplnil až po okraj! Samoto moje, tichosti sten rozezni, ať bolest ve mně z nitra odezní! Já toužím křídla mít jak pták
V hlavě zmatek, rozum visí na vlásku. Dnes je pátek? Já si kladu otázku: kdo jsem?
Nechci svoji bolest vidět nechci svoji bolest slyšet nechci snít
Nebe zahaluje tmavá deka, Z dálky zdá se tak hebká, Vosk pod plamenem pomalu taje, Cítím pocit beznaděje, Život zdá se krásný když jste dítě,
Snažím se rádiem přehlušit samotu a kouřem z tabáku posměšný smích, vlažnými vzlyky smýt
Políbit náš prvotní díl lásky Políbit chtít
Chci s tebou sdílet mé temné udolí černých vran čeného peří
Nemohu se bránit z věže utéct nemohu pryč Všude slyším křik a lynč
Dnes vyčetla bych vám všechny křivdy Dnes