Píseň o Nebi

Publikoval(a) Marie Bernadeta dne 4. července 2020

Anotace: Samoto moje, obejmi můj žal, jenž nitro moje naplnil až po okraj!

Píseň o Nebi Samoto moje, obejmi můj žal, jenž nitro moje naplnil až po okraj! Samoto moje, tichosti sten rozezni, ať bolest ve mně z nitra odezní! Já toužím křídla mít jak pták a vzlétnout vzhůru do oblak! Jen mír a klid já toužím mít! …………………………………………………………………………………………………. Refrén hlavní: Já sním o Nebi, kde duše Boha velebí a každá chvíle, kterou mám, je toho Boha čistý chrám. Sním o Nebi, kde srdce Lásku velebí, víc nežli Lásku nepoznám. Já sním o Nebi, kde domov mám a kam chci odejít. ... Ref: Já chci plout modrou dálavou a se sluncem nad hlavou chci odejít tam, kde je mír a klid. … Sen je jen létavice a zrána není ho už více! Já toužím odejít tam, kde je věčný klid. … Do modrých zvonků lučních vkládám smích. Vlaštovky švitoří a tajně hovoří o moři, kam odletí. … Já toužím po tvém objetí, kde budeš malým hochem v košilce bílé jak lístky kopretin. Budu tvým něžným objetím, to vím. Ref 3: A až se naše ruce setkají, pavoučci pro nás sítě utkají, budeme rosou z pavučin, ty budeš můj a já tvůj stín. Já toužím plouti dálavou modravou se sluncem nad hlavou chci odejít tam, kde je klid. Já sním o Nebi… Do rudých červánků když ve spánku ti růže zavoní a moje tvář se k tobě nakloní! Už je čas růží a dech se úží, já toužím odejít tam, kde bude klid, kde modrou dálavou se sluncem nad hlavou budeme šťastně žít! Sen je jen létavice, není ho k ránu více, odchází tam, kde den nekončí, na horní úbočí. Když rudá růže zavonět může ti do spánku a v rudém červánku odchází tam, kde je můj chrám a v němž navždy živá zůstávám. Já sním o Nebi… Já o Nebi sním, kde tichý stín se mnou hovoří a přitom ptáčci švitoří. Já chci plout modrou dálavou a se sluncem nad hlavou chci odejít tam, kde je klid. Holubice letí, v zobáčku má snítku a né smetí, holubice snítku střeží, zakotvíme na pobřeží Ref 3 : A až se naše ruce setkají, pavoučci pro nás sítě utkají, budeme rosou z pavučin, ty budeš můj a já tvůj stín. Snad se neutopí z něčí viny naše stíny. Snad se neutopí z žalu bez příčiny Láska Naděje a víra, která neumírá. Ref: Já chci plout… Déšť smývá smutek v nás, déšť ukrajuje čas, déšť smývá smutek v nás a každou chvíli zas. Ref.2: Naslouchej, jak kapky deště zpívají ti ještě, naslouchej, jak kapky deště zpívají ti ještě píseň toulavou o nás dvou. Déšt stéká do okapů po kapkách, déšť stéká po střechách a smývá smutek v nás, jak kapka stéká ze tvých řas. Ref 2: Naslouchej… Po schodech výš budeme stoupat, na loďce svý budem se houpat a bouře v nás a bouře v nás rozpoutá temný čas! Na loďce svý, na loďce svý budem se houpat, poschodech výš, po schodech výš, budeme stoupat a nést svůj kříž. Déšť smývá smutek… Ref: Já chci plout modrou dálavou a se sluncem nad hlavou chci odejít, tam, kde je věčný klid. …. Ty dveře mám před sebou, když budu chtít, mohu je otevřít, tam, kde najdu vnitřní klid. Já už mám ty dveře dokořán, já sedím na prahu tiše a srdce sotva dýše. Já jsem Cesta Pravda i Život, já jsem Naděje a víra, která neumírá. Ref: Já chci plout… Samoto moje, obejmi můj žal, jenž nitro moje naplnil až po okraj! Samoto moje, tichosti sten rozezni, ať bolest ve mně z nitra odezní! Já toužím křídla mít jak pták a vzlétnout vzhůru do oblak! Jen mír a klid já toužím mít! …………………………………….. Já chci létat jako pták a lehce vzlétnout do oblak! Chci létat jako pták a kdesi v korunách zpívat a nemít strach! A nad všechno se povznášet! A nenechat se hněvem unášet! Vždyť ptáci domov nemají, jen v hnízdech sídlí a létají až do oblak!

Přečíst náhodné dílo