Po kočičích hlavách tančila sama a nahá jen oči cudně klopila vlasy jak dřevo ebene vítr se do nich něžně opíral
A z vás ze všech - jen děda včela trefí se komentem jak řízená střela, ta " cruise missile " do středu terče, ačkoli rozdílné od vás píše si verše, Karel Jaromír - Jozef s Erbenů,
Ruda už řve jako blázen, vypustil se z toho bazén. Slané kafe moc rád pije, a pak z toho rázně blije. Je línej jako prase,
Jaký bič si bere muž na ženu Ten na spřežení koní bolestný bič ? Já nevím, snad to vysvětlením přeženu, vím však, že pod tímto utíká žena pryč. Nietzsche měl na mysli bič duševní převahy,
slyším ozvěnu tvých slov já pro změnu mlčím polévá mě stud
v duši předem zkažené v té duši je něco vsazené v duši to semínko rozrůstá zlou duší kořeny prorůstá byla ale nebyla
Kdybych já nezažil, co jsem zažil, kdybych já nepil do dna, co jsem pil, z čeho bych dnes své polévky vařil, a proč bych vlastně s ženou žil ? Ä k čemu ? Mít vyprané boty,
Ten marný a zoufalý pocit, svírá duši generacím rytířů, zavřených v peklu myšlenek, pod stínem nočních lamp. Kdy už bude konec?
Kdo nepláče není Čech, důvod k tomu máme, zahájení první den, náklep dostáváme. Co jste hoši dělali,
Blázen, kdo nevěří touze, hloupý, kdo nevzdá se stesku. Vždyť nás to vede pouze, vždyť jsou to cesty blesků, jež předcházejí dešti a vláze.
Veranda vonící hnilobou a dubem stojí tiše pod hvězdnou oblohou zde
Les mě ptačím zpěvem vítá, také vůni jehličí. Nad hlavou mi datel lítá, občas sojka zakřičí. Mířím tedy v husté mlází,
Ještě se takový Newton nenarodil, který by popsal blíže, zákony lidské přitažlivosti, a její tíže. Ty zná jen Pámbu sám.
Hajný na posedu sedí, na mýtinu kouká. Lenka si tam Jardy hledí, něžná slůvka brouká. Překazím ti milování,
Prvním naším učitelem, byla zlatá maminka, učila nás máma, táta, také první písmenka. Z písmenek, když byl pramínek,
Směšné a ubohé. Jak lidsky chováš se člověče. Máš rozum, máš mozek, prý stvořili tě bohové, teď každý z nich kápi navleče,
v jediném okamžiku pírkem hadím vyhasly pistole polité mládím prach mi smáčí,
Korálky se rozkutálely zůstaly tváře pro pláč šťastné oči opuchly a vlasy popadaly na pošlapanou zemi Peace !
Pod mostem ustlal si opilý ubožák, usnul jak nemluvně, co se mu mohlo zdát ? Je králem podsvětí, má plno krásných žen vždy plné sklenice
Sedí koketuje holka neznámá popíjí vínečko,kdo jí tady zná ? Pak když se rozhlíží a tančí na parketu básník se osmělí a prohodí tu větu: S kým půjdeš holčičko,kdo má velké svaly
oči koupané v čokoládě ústa toužící po nadvládě nosík zvednutý malý, špičatý barvou jejích vlasů
Jsou normální asi,tak do šesti let, pak již začínají světu rozumět. Nechají se hýčkat,malují si líčka všechno chtějí hned. Pozdějí ty holky,až jsou trochu větší,
Vezmi mě do své zahrady kde máš mluvící trpaslíky s udičkami a maličkou fontánku co zpívá podzimní melodie od Vivaldiho - proč se my - prodíráme v plevelu královen rostlin
Zas nebe se zalilo do olova a stromy líbají matičku zemi chtěně či donuceně teď není čas to rozebírat
Kam si se ztratil Můj neviditelný příteli denně se mnou mluvíš vídáváš mojí tvář vnímáš mě
Ostravská Stodolní,to nemá chybu, řekli by komouši - ta patří lidu. Lid se tam veselí,zpíva a tancuje, řekněte přátelé,kdo dneska pracuje. Doktoři a popeláři,ta práce je baví,
Děvčata z pohraničí, ty milují jen to fičí, v jedné písni se to zpívá, tak to je a tak to bývá. Též mám děvče z pohraničí,
Hraješ podivnou hru, snad máš k tomu důvod, nebo je to jenom další… … Tvůj nechutný podvod? Hraješ podivnou hru,
Nechutná mi párek, nesoucí múze ulitu, je to jen pisálek, v prokletém igelitu. Teplý i studený,
Do kredence děda leze, hrníčky tam obrací, překračuje všechny meze, potřebuje dotaci. Kam jen babka prachy dala,