Mladá žena jako růže, dlouhé nožky, bílá kůže, modré oči, zlaté vlasy, symbolem je velké krásy. Manžela jen pleška zdobí,
Pokladnice všeho chaosu je plná, od dna Zapomenout
Hádka mezi ženami, připomíná tsunami, vyhraješ, když rychle zmizíš, jinak nevděk jenom sklízíš. Sopky to jsou bouřlivé,
Jarní pnutí v rozbřesku dní šedivé zchudlé ulice bez lidí bezbřehé ticho a strach přešlapují nejistě ve vnitřních temnotách mraky zběsile po nebi běží jako myšlenky divokých splašených koní
Ubylo mi sil jsem jako stařenka co jí nepatří mládí halenka Mladá a stará
Zavraždil jsem tvoji lásku a zahrabal ji hluboko možná štěstí dávám v sázku já miloval jen na oko Přiznávám, jsem přelétavý
Ti kdo Smrt volají těm se zdá čekání na ni dlouhé Ve vteřině pouhé často skosí
Vlídná, klidná, moudrá, vyrovnaná, silná. Láskyplná souhra, v úsměvu i vilná. A jak podmanivá,
Hajný míří na čekanou, provázen je mladou pannou, lov je náhle druhořadý, lákají ho dívčí vnady. Když pak ráno domu míří,
~ KRÁSNÉ OBRAZY ~ Jsem silný jako býk a křehký jako motýl, jsem neodbytný zvyk, jenž temno pekla zhmotnil. V něm duše strachem kráčela, plachá jak rety anděla.
Pro tuto chvíli tvorby žiji Si se mnou můj milý
Nesmíš se ptát proč nechci spát Nesmíš vědět nic
Žena zurčí ve tvé krvi V morku tvém I oceli tvojích paží
Pro klauny odměnou je smích. Potlesk hercům je taky v cajku. Možná si myslí, že bych zpych, když poslali by více lajků. Prázdný sál hrob je akustik,
Dva úhly co uhýbají očima, když se střetnou odraz slov schoulený za větou dlaň večera co touží po hlase i každé nevšední ráno někdy pohasne unavený nervový systém v lednovém procesu
Ve světě střepů chodíme bosí málokdo prosí ve světě střepů se to tak nosí
Seká manžel širočinou, radši zavřu oči, o prst přišel vlastní vinou, hlava se mu točí. První pomoc jsem mu dala,
Modlila se cudná Stázi, o děťátko, co ji schází, mladý kněz ji radu dává, potom zázrak vykonává. Chová děcko mladá Stázi,
ať je Vám lépe v novém roce ať si smrtka klepe novou kosu pořádně dejte si do nosu a navzdory patosu v tom novém roce...
Přestože se rychle smráká, chci postavit sněhuláka, já to asi nesvedu, Vánoce jsou bez sněhu, Stejně mě ta práce láká,
Vnímám slunce vnímám ráno vnímám ruce, jenž mě hladí Vnímám jeho
Chtěl bys úsměv? To je smůla! Na ten už tu nezbývá Když se každý místo štěstí
~ JANU SKÁCELOVI ~ To víno, to nás provázelo, ta krev, ta stydne v žilách mých, jen růže dejte básníkovi… … smuténka v růžích povadlých.
Cvrnknutím o prsty vypouštím holuba. Nikdo mě neviděl. Nikdo mě neudá. Vyletěl slunci vstříc,
Dnes zastřelili všechny múzy a slova veršů mrtvá jsou a krajem táhnou davy lůzy a černé mraky v šicích jdou dnes spoutali duše do okovů
Sklenka je prázdná Je třeba ji dolít Půlnoc je zrádná Mezi dnem a nocí volit. Na zemi flaška
Tak jako podzimní slunce tu stojí zesláblý, stranou... sotva o něm víme jak jeden z přízraků Francisca Goyi s životem válčil, teď vrací se z boje čekal bych geroje v zářivé zbroji
Utichl v úterý zlatý slavík, jen z televize a rádia, je slyšet jeho hlas. Pláčou skoro všichni mladí i staří,bude tu chybět
Já jsem slíbil lásku Janě, když zaplatí dlužné daně, vidím radost v její tváři, když míříme ku oltáři, Jakmile dluh zaplatila,
Zachraňte prosím někdo všechny nemanželské děti ty bastardy vzešlé z lůna bezcitné běhny v časech kdy žádné odříkání už nás bohužel nespasí především k vůli nadbytku hříšných duší na oltář pokládám poslední stoh živých rudých růží