ON: přijdu domů pustím bednu a k tomu vezmu do ruky televizní ovladač
Srdce v srdci mi daroval, talisman, co tak ráda nosím... já pro něj ve svém srdci místo mám a vzájemnými city
Jako oheň a voda, zdá se jejich spojení nemožné, když voda stoupá,oheň víc žhne, jako teplo a proti tomu chlad, můžou se zdát. Jenže...
~~~*~~~ Můj táta znal snad všechny pohádky poznal i květiny z každičké zahrádky,
Jsi nejkrásnější když se směješ tak měj vždy důvod smát se čím víc strachu v sobě skreješ tím víc budeš bát se. I já se bojím všeho zlého
Raději zůstanu tam, kde mě nikdo nevidí, žádné zvuky ani ona neuslyší. Opravdu si myslíš, že jí vidíš, její pach cítíš, ve skutečnosti se úplně mýlíš. Do tmy tvé oči smiřují
Těžko polapitelná těžko uchopitelná jako éterická dívka jen přivírám víčka a kočka na parapetu
Bojím se tě potkat bojím se ti podívat do očí mám strach že zůstanou jen slzy a prach už znám ta zákoutí
V řece zapomnění chtěl bys plout, to leda bys byl blázen, bloud. Vzpomínka je síla myšlenek, proud, někdy je dobré i na zlé si vzpomenout. Nebyli jen chvíle špatné
Láska je jako krb Jako krb Srdce láskou hřeje Když se přiloží pár něžných doteků a slov Jako krb
Přišla uprostřed noci. Nezvonila, přišla nezvaná a byla plná hříchu. Protáhla se mezi dveřmi a nestydatě si udělala místo v posteli vedle něj. Pohrával si s ní až do rána, jako s každou před ní.
Zkáza Lidstva jinej uhel pohledu když čumíš do zdi tak nevíš já už to ale nesvedu pak často se ptám
Šestky kozy, milí páni, to je nadělení. Před nimi se člověk sklání, v jistém podezření. Všechno dnes plastika řeší,
Loučíš se semnou, slzou poslední, mlčíš a posloucháš. Já hladím tvou tvářičku uplakanou, slibuji že vrátím se než se rozední,
Zmlkly pokladny supermarketu i ptáci venku dopípali před spaním na prodejně zhasla světla pod rouškou tmy míří prošlé potraviny do popelnic
Školní zvonek doznívá, žáků z chodeb ubývá. Já už to vím-a nejsem jediná. A co vím? Že nám teď začla hodina. Naše chemikářka do třídy vchází..
You look delicious, dark and so creamy. Oh my day´s. So bitter sweet, crispy black velveteen.
Vrátil jsi se z pekla, v nebi tě už nechtěli, já šíleně se tě lekla, nikde místo pro tě neměli. Ke špinavcům jsi zapadal,
Bavili se kati, byli pěkně sťati. Místo hříšné starky, opékali párky. ...
Myšlenky jako mí stálí hosté Vtírají se a honí snad už posté... Já snažím se je usadit aspoň na židli
Šla má milá podél vody, rázně vešla do hospody. Karet já si právě hledím, pár hodin už tady sedím. O tisíc tu právě běží,
Píšu, píšu básničku pro sestřičku Aničku. Ráda si ona zanadává, v kotelně s námi vysedává. Sedíme spolu v kotelně,
Jak už to chodívá, z dětských let vyrostly jsme a mě stále smutno bývá. Obejmout bych chtěla, pocit většího bezpečí bych měla.
Dávno nejsem tou dívkou z románů, co pod peřinou najdeš po ránu tou panenkou z porcelánu, kterou chtěla jsem tolik být, aby jsi mě rád mohl mít
Mé matce: Říkalas mi, že jsem zmetek v mysli mělas asi zmatek Říkalas mi, že jsem capouch Podívej na ten krásnej rampouch
právě jsem se napil vína loknul jsem si připil jsem na zdraví tomuto večeru
Zůstal tu po tobě kousek kůže co s ním už kdo zmůže na tebe památka vezmu si z něj DNA a udělám si tvého dvojníka
Nejsem žádný veršů pěvec, i když rýmů mívám kopec, naši známí veršů pěvci, mají rýmy hodně lepší. Květnatou řeč oni mají,
Na náměstí po poledni Tři snědé tváře se na mne smějí. Mladý pane, za dvacku se vám Osud zjeví, přečtu vám jej z dlaně!
Zítra v parku na lavičce ódy jara ptactva pějí tak oslovím Vás mladá dámo slunka rán se teple smějí. Kadeře Vám stíny vnáší