Vážně, říkám vážně! Diví, všichni se diví. Já ne, normálka. Nikdo si nevšiml. Jiní jsou jiní.
Chlast a drogy, co by děti zloby, kráčejí světem, ve své duši však- jen s černým květem....
Spinkej můj maličký, něco se ti bude zdát, spinkej můj maličký, budu ti pohádku povídat. Popluješ lehce na obláčku,
Sousedka mi podstrojuje, mlsný jsem až hrůza. Hned mé chutě vystopuje, je to moje múza. Tyhle ženy, co jsou zralé,
Nikita čte ráda mezi řádky jednou tam a možná taky zpátky. Slova za slovem pěkně si jdou Nikitu ke čtení znova zvou. Obrací na ruby každé moje slovo
Náhoda skutečně ani není, všechno má důvod svůj a řád, stejně i naše přiblížení, nemohli jsme se nepotkat... Ty jako měsíc záříš nocí,
Zapomínat se nemá, Jen uchovávat v paměti. Bolí to Ale když nic jiného není. Bolest je zřejmá,
Na světle anděl, v šeru kat. Vše není, jak se může zdát. Ukázat pravou tvář má strach, v duchu se bude podle smát. Skrývají v sobě závist svou,
Setkaly se dvě dívenky na Petřínské pláni. Předávaly sobě rady ve svém podnikání. S Čechem nechoď moje milá,
Pro všechny duše, co žízní, pro těla trpící trýzní míchám tu lektvar všech lektvarů, nejvzácnější ze všech odvarů. Základ je síla a víra,
Pozeráš film v ktorom zabíjajú ludi davy Uvidíš to iste keď si prepneš večer na správy Pozeráš vo filme ako tečie krv potokom Pozrieš sa von oknom a vidíš ľudí s monoklom Deje sa to isté, máme svet ako vo filme
Po Vánocích s Ježíškem mám problémy se bříškem. Navrch kila, to mě ničí. Máma křičí, začni cvičit!
Ženy, ať sólo či vdané, převážně jsou ukecané. Jazyky jsou jejich zbraně, mužské stesky vyzní planě. Však ty, co jsou jako ryby,
Moře otázek, co proudí časem. Moře písmen, co touží být hlasem. Moře kamení, co zlatem chce být. Moře vzpomínek, co chce odejít. Moře lásky, co do štěstí má daleko.
Nulovej večer, ani tom nejzajímavějším průsečíku se nic neděje; jen sta kilometrů železnice a rozjařený pošmourno...
Anotace: Nejsem žádný rádce, ani mi to nepřísluší, jenom malý názor, slova, o která si stál... vím, že láska je především o cítění, důvěře, porozumění... vím, že pokud mnohé chybí, není, je třebas odejít... Budeš znovu šťastný a možná ona také, až se změní... Dnes sis přečetl jej
Černý vánek- s pachutí nového dne. Zběsilý spánek- beze mne. Dumám pochmurnou ulicí-
Píšu ti, píšu... jen pár řádek, do kterých chci kus citu dát... vím, neodnesu do pohádek, vím, nedokážu čarovat...
Když se člověku daří, všichni kolem se přetváří. Miliony přátel získáš, všichni dělají jak ty pískáš. Na nejlepší přátele si hrají,
Píši Ti krásná psaní, jedno za druhým. Pod perem řádky vznikají a papír je skrývá. Jen my o nich víme,
Lidé utíkají mimo reálný svět. Tam, kde nikdo neví kým jsou. Nechtějí tady příliš čnět. Chtějí být pouze hrou. Start, reset, stále a znova.
Noc zas děsí svými hlasy, strach mi právě zježil vlasy. Děsivé jsou noční scény, z knihy ďábla snad jsou čteny. Fantazie v hlavě buší,
Příteli, rány se časem zahojí, až jizvy vyblednou, vzpomínky hluboko upadnou do podvědomí…
Čím to je, čím to je, že slova někým jiným čtená mohou být jinak pochopená... Čím to je, čím to je, že člověk, který touží smát se,
Škoda každé slzy, která není z radosti. Škoda každé slzy, spadlé z blbosti. Škoda každé slzy,
Plamen ve své duši zvolna rozdmýchávám a že jí to sluší je víc než dobrá zpráva čekám až ten plamen
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Znám jednoho chlapce ten prý má vítr v kapse kapsa ta je samá díra vítr jenom z kapsy zírá.
Nick, který nese Tvůj úmysl, tam najdeš má slova, která jsou upřímná a ne žádný výmysl. Nick, který nese jméno Tvé,
Být sodalitem... odstraním mraky z nebe, ať zůstane jen tmavě modrý jas... Být akvamarín... měkce se obejmeme
On je -gay- .. Dívá se do zrcadla, a promítá se mu děj. Myšlenka ho popadla… Ona je -lesba- ..