Jaký bič si bere muž na ženu Ten na spřežení koní bolestný bič ? Já nevím, snad to vysvětlením přeženu, vím však, že pod tímto utíká žena pryč. Nietzsche měl na mysli bič duševní převahy,
Naše situace česká, Ta není zrovna hezká, Kde kdo tady krade, A tobě řeknou, mlč, ty smrade. Bohužel, obvykle mlkneš,
Léto – to je krásný čas, teplo slunce hřeje nás, dělníkovi volno zní pro rolníka to je pracovní. Skývu brázdy poobracel,
A vaše prachy si strčte někam! Odmítám děkovat! Na vaši omluvu čekám! Sobci jste! Sobci sobečtí! Dáváte, myslíte, že vás to ctí.
Průvodci duší vykládají sny, tajně recitují Smaragdové desky.. Magické kouzlo elixíru života, vetkané do diamantového těla.. Ve snaze o sjednocení protikladů,
Jednou provždy mizí hvězdy nad kamenem v zemí odhaleném Stráží klid
Zapomínáme na obrázky co dětská ruka malovala, ale i též na oblázky jež do dlaní si brala. Zapomínáme na krátké lásky
Ty jsi byl chlapče naivní, že sis vzal ženu frigidní, tvůj žár její chlad nezdolá, navždycky budeš za vola. Náprava se ti nezdaří,
Jak krásné jsou dny vzpomínek, jak záhadné byly pro to malé dítko, jak šťastné bylo, když plál plamínek, jak zvídavé bylo, když rozkvetlo kvítko. Postupem času zájem opadal,
Kdyby byl svět bez přírody, stromů, trav a bez vody, byl by jenom z kamene, takový svět – raděj ne. Kdyby byl svět bez života,
Dej mi, přítelkyně má, prosím prázdný list, stejně jak žíznivému vodu podala´s, já nechci se bát, jen strach svůj chci uchopit... Do tvarů a barev vnést srdce hlas.
Bojím se tě potkat bojím se ti podívat do očí mám strach že zůstanou jen slzy a prach už znám ta zákoutí
Svlékáš mě pohledem... Co vlastně vidíš? Pokud jen tělo mé, strašně se mýlíš. Nejsem jen bezduché
V banalitách těch dlouhých stínů, toužím se vymanit z těch dlouhých splínů. V ideích těch dnešních nadějí, co nám ty nadlidi tak věrně slibují? Ve slibech apokalipsy, co pravil prorok,
věřím v boha ( blázne ) v životě (prázdném) se ale stane, že
Nad šálkem kávy utápím své sny, a skládám básně svý jen tak bláznům na dobrou noc. S každým douškem utopen
Býval rolník pánem polí, práce na nich byla solí, v přírodě se sluncem kochal, když svá pole pluhem ruchal. V stáji krávy, koně měl,
Doufám... ...snad věřím, že jednou i tento svět temnotu zatratí
Oslav básní něžnou lásku, manželka si přála. Nemohu dát klid svůj v sázku, též mě těší chvála. Tak jsem tedy verše skládal,
Bavit lidi jsou mé plány, mravné verše budou dány, já jsem přece slušný pán, nemravům se vyhýbám. Nemravnice ovšem vedou,
Zůstal tu po tobě kousek kůže co s ním už kdo zmůže na tebe památka vezmu si z něj DNA a udělám si tvého dvojníka
Nejsem žádný veršů pěvec, i když rýmů mívám kopec, naši známí veršů pěvci, mají rýmy hodně lepší. Květnatou řeč oni mají,
* Smutek Někdy vrátit se chci zase, stejné chvíle prožít zas, vrátit minulosti v čase,
Tvůj příběh se mne dotýká... možná sníš vedle mého snění, nebo jsme směli jedenkrát být vedle sebe narozeni... Tvůj příběh láskou oplývá...
Slepené sny lepidlem na boty podrážky myšlenek upadnou na chodník sám procházíš parčík
Mé oči jsou tvými otroky upřeně civí na boky které se vlní jak bárka v mělkém přílivu taneční kroky
Kdo nepláče není Čech, důvod k tomu máme, zahájení první den, náklep dostáváme. Co jste hoši dělali,
Místo hlav televizní bedny přijímající vlny z jednoho místa… odnikud signály zkázy nerostou stromy
Ani málo,ani moc,jen tak akorát, o co běží,nikdo neví, chci si s vámi hrát. O slovech a o písmenkách, o těch našich radostech,
Nejen krásou českých žen já jsem stále okouzlen, štíhlé, střední, boubelaté mají srdce, ruce zlaté. Svoje děti rady mají