Mládence by Petra chtěla, touhou se až celá chvěla, jenže její duše něžná, vhodného vám muže nezná. Inzerát si proto dává,
Chlast a drogy, co by děti zloby, kráčejí světem, ve své duši však- jen s černým květem....
Už se ti vlastně nechce jít dál, ta povinnost žít tě znudila, je konec, není o čem bys psal, jde osud tvůj ulicemi zla. Viník jsi, nosíš po kapsách žal.
Já vracel se rád domů, matinku svou pozdravit, jen mozolnaté ruce její uměly krásně pohladit. To říkala mi s láskou,
Rozbouřil jsem Rudé moře utopenými těly hříšníků jako kobra hbitě se plavil Jehova, ten jediný a pravý bůh se semnou v dáli zdravil
Propojuji sebe s Vámi, Pocity, slova s myšlenkami.. O čem bych psala, píšete vy.. Kam na to chodíte? Snad do vědomí? Všichni jsme Jedno,
Stále jsme nedošli na konec duhy výprava za hrncem zlata...den druhý jediná šance vzít úvěr v bance posedlost bohatstvím, nakonec dluhy
. slova kloužou z rudých rtů a skapávají na podlahu jako fernet s tonikem co nechala si namíchat
Co takhle život, kde si všichni rovni jsou, kde si každý může říct větu - jsem vděčný světu. Co takhle bez předsudků - bílí a černí, zkusíme být svému názoru věrní? Co takhle v pravdě zůstat spolu,
Rád bych se dnes pomiloval, žena plán mi hatí. Zas abych si chutě schoval, migréna ji trápí. Jediné, co vždy ji vzruší,
Žijeme v představách a málokdy obracíme listy, v diáři odškrtáváme si den za dnem resty. Mezitím v nás hnije kompost všech neřestí a když ozve se svědomí, nic dobrého to nevěstí. V průjem slov změnila se mezilidská konverzace,
Bílé maso, krev se lije, ulice hoří, drogy vládnou, smrt se směje, svět je hořký. Mafián v saku, úplatek klidně strčí, policajt mrkne, zavře oči, nic nevidí. Politik lže, zlato svítí, prach a stíny,
jen trochu své panty prát do trochuprázdna se namazat a stáhnout poslední part bez doteku ad arte opulentní desetník
Pro všechny duše, co žízní, pro těla trpící trýzní míchám tu lektvar všech lektvarů, nejvzácnější ze všech odvarů. Základ je síla a víra,
Zachraňte prosím někdo všechny nemanželské děti ty bastardy vzešlé z lůna bezcitné běhny v časech kdy žádné odříkání už nás bohužel nespasí především k vůli nadbytku hříšných duší na oltář pokládám poslední stoh živých rudých růží
Tam kdesi... Tajemná, kde jsi..? Neznámá a vůně milující daleko cestující
Kaluž olízaná mrazem odráží náš smutný svět svět, náš domov... námi zrazen první pomoc má být hned planetu to bolí za nás
Sedí mladík pod moruší, že je konec lásky tuší, marně zacpává si uši, právě přišel o Venuši. Někde v koutku slzy suší,
Klidné stopy, cesta v blátě z mysli sotva odežene kaluže z očí vypršené když vítr s nocí objímá tě Zavřu oči, zcizím se ti
You look delicious, dark and so creamy. Oh my day´s. So bitter sweet, crispy black velveteen.
. a nyní čestné kolo ať každý obdivuje tvou cestu k vítězství! šašci tleskejte!
Já nejsem z pohádky víla,slova jsou má jediná síla. Neplatí na mě frajírků triky,nepoužíván silikon jak Minaj Nicky.Nechci žít v ráji,stačí mi vidět kvést stromy v máji,ne zkroucené větve se špinavým listem,to bude špatný systém !!! Já jsem Drakorozená,mě nesrazíte na kolena.Nová
Bílé vločky darebnice, nenesou jen radosti, zasypaly nám ulice, což je důvod ke zlosti. Silničáři zase brečí,
.. Dala svobodu iluzím, jako plevel se množí, v mém světě tvých růží, hlavu zastrčila do haluzí..
Koukám z okna, to je švanda, Pepu bije zase Vanda, tahle rázná dívčina, chová se jak domina. Nikdo Pepu nelituje,
. je tenčí, ohnutý a zkroucený o ty roky stejně jako její ruce, poznamenané prací … tento prsten zažil tvrdé dny
v dálce jsi zahlédla světlo a tunel když toužilas pobledlá, až do země zamíříš ve víře že v polštářích
Lidé jsou často smutní až pláčou, proto svůj úsměv jsem jim dal, poznali, že zbytečný kříž s sebou vláčou a každý na to jen malý úsměv potřeboval. Jen usmějte se na každého
Pane Bože, otče náš, co s tou Zemí uděláš, je to pravda odvěká, že jsi stvořil člověka. Tento člověk na Zemi
Do kredence děda leze, hrníčky tam obrací, překračuje všechny meze, potřebuje dotaci. Kam jen babka prachy dala,