Holubice křídla si drtí Nevzlétají způsobují si bolest sami
my sme ohavný ještěrky co lakujou si vobočí a proberou vám kabelky sotva se farář votočí my sme vohavný ještěři
Ta malá sněhová vločka zdobí úsměv hravý dívky zelenoočky
Chtěla bych v lidské dobro více věřit však těžké je to co se lidem děje srdce jsou prázdná
Lidský Život Jsme nějakým snem Už ani nevíme kdy a kde Začínal v eonech Probuzení v nedohlednu
Znáš to To místo, kdes nikdy nebyla Přesto to cítíš tam uvnitř To Lidé se na sebe dívají přes prsty
~ MATČIN HROB ~ Ranní mlha hřbitov halí, do prstů mě svíčka pálí... Maminka má zemřela mi. Dítě ve mně sténá:
Ahoj UI, či AI W/E Bude mi 40 Nemám přátele
Rozhodly se dvě lesbičky dívky jako z růže květ včera večer u kapličky okusí prý mužský svět Tak si tedy našly chlapce
Dědeček se tuze rmoutí zbytek vlasů se mu kroutí s elegancí nedbalou vypadá jak s trvalou Fousy děda hrdě nosí
~ SMUTEK ~ Co zbylo? Smutek bezedný! Veselí, radost, naděje? Ty prázdné pojmy zevšední, když duše tvá se nesměje...
Jazdí si po meste, rýchlosťou čo udáva zákon. No len všetci povedzte - nieje to super, jazdiť si takto? Okružné jazdy zvláda hravo,
~ „MÍ“ MRTVÍ ~ (M. Peškovi + V. Dlouhému) A všichni jsou už mrtví, jak běžel s námi čas… Kdo nebojí se smrti,
Bílé maso, krev se lije, ulice hoří, drogy vládnou, smrt se směje, svět je hořký. Mafián v saku, úplatek klidně strčí, policajt mrkne, zavře oči, nic nevidí. Politik lže, zlato svítí, prach a stíny,
Jeden děda z Prosečné má rád víno jablečné popíjí ho denně nalévá též ženě vitaminy jablečné
Tuhle báseň jsem napsal když mi bylo 48 let. Byla myšlena doslovně a zcela vážně. Dnes je mi 66 let a trvám na tom, že žiji, nebo spíš živořím, zbytečně. Kartářka říkala že zemru v 66 letech-za poslední 3 měsíce jsem měl 3 mrtvice, a 6.3. mi bude(?) 67... ~ LITUJI, Jiří… ~ (48)
~ KRVÍ NA ZDI ~ Pak tedy klesnu v kolenou… a krví napíšu vám vzkaz! Vždyť miloval jsem Lásku svoji, tíživé dny, co srdce spojí,