V naší krčmě živo bylo než nám pivo podražilo hospodský jen ruce lomí měl vám tržbu, už je po ní Nabízí nám vinné střiky
Není to správné dostat vždy málo, ze stolu plného , kde se jen žralo. Kostičky olíznout, drobečky sbírat, žaludek propadlý, hladem jen týrat. Proč jeden napořád plné má stoly
Chudá dívka z konce města ráda říká srdci nezmrzni V rámu obrazu
Každé jitro zrozená v kapce rosy Čas zněl a mizel v nás
Kácí a řeže stromy, i plení jimi podrost. Domy ptačí, ničí prací, Skvost, tak v pustinu mění. Řezané kmeny táhne,
Je úsvit světa, Slunodenní. Sbíhá se archa K potopení A z malých věcí –
Dobré srdce, čistou duši. Ta dívka krásou oplývá. Modré oči nic netuší. Nápadníkům se vyhýbá. Při pohledu na ní srdce hoří.
Rozhodl jsem se ve verš proměnit, myšlenky v nesmyslno rozměnit a jako podzim mění listy v prach, (i nepřítelova dáma mi dala šach) tak i já něžně doufám v osud lepší jako jiní.
Lháři s falešnou tváří, přejí ti ať se ti daří, úsměvem tě obdaří, ne každého se však oblbnout podaří. Jak také bývá,
. Královna vnímá a královna cítí vše staré jež uvázlo ve vodě, v sítí rozplete kořeny úponky větve
Píšeš básně pro potěšení v hlavě pak jen zpozornění To jak horlivě přemýšlíš že porozumění budeš blíž Rým střídá sloku
Škoda každé slzy, která není z radosti. Škoda každé slzy, spadlé z blbosti. Škoda každé slzy,
Však užívej si práce, když máš rozmazlené chlapce, co se válí doma, zatímco máma dělá.
Sundal masku. Odhalil život v náznacích. Diví se….proč nepřišli? -Ta show je mizerná- .
Plyne rychle, až nestíhám ho číst Neudržím v mysli slova a propadám se níž. Každý má jen jednu šanci, jak počne si s pády Zdali proběhne, či přibrzdí se tady. Štěstí, smutek radosti i zklamání mu patří
První cigareta Špatný nápad Frantík měl cigárko též zkusit chtěl za školou šlukuje brzy ale běduje
Chtěl bys úsměv? To je smůla! Na ten už tu nezbývá Když se každý místo štěstí
V PASTI Trochu kulhá. Oční bulva svědí, rozkrok pálí.
Jednou takhle po ránu svedl Karel Zuzanu zklamal však tu děvu což byl důvod k hněvu teď ho žene za bránu
~ SMUTEK ~ Co zbylo? Smutek bezedný! Veselí, radost, naděje? Ty prázdné pojmy zevšední, když duše tvá se nesměje...
Nenávist okolo lidu. Přináší bídu. Světlo je jen jedno A my čarujeme jednou. Až nebe spadne
Ten šátek červený, jenž po vlasech ti splynul a na hrdle ti volně nyní leží, vyšitá halenka bílá jak tvoje zuby, ty paže osmahlé a pevné bosé nohy, stříbřitá sukénka kryjící zlehka boky,
Matičku Zemi mnoho lidí obývá, proto jí nic jiného nezbývá - apokalypsa = změna - pomalu přichází - proč se na mě jako na blázna lidi tváří?! Své srdce otevřít a naslouchat svému podvědomí, poslechnout si rytmus srdce,
ON: přijdu domů pustím bednu a k tomu vezmu do ruky televizní ovladač
Ti, kterým chybí pokora, taky ohleduplnost a ůcta, ti, kteří nesnesou vedle sebe moudřejší, obávají se, aby nebyla
Hadříky píšou můj osud shodit to co bylo doposud
Jeden děda z Prosečné má rád víno jablečné popíjí ho denně nalévá též ženě vitaminy jablečné
Nechci mluvit, nechci snít, nechci, musíte žít a odejít, jsou to tajné věci. Nikdy neodpovím, neptejte se na co, nemohou být zde otázky, tak na co odpovědi. Minulost je zrádná a každý živý
né jednou si paralyzoval drobný z poutě když se neviděl třetím okem překvapený jak to někdy funguje opačně a nebo ještě úplně jinak než se dá vymyslet
Nevím, zdá se divné psát ta slova. Rýmovaná, zahloubaná, smyslná, znovu, zas a znova. O lásce i zklamání,