Pro klauny odměnou je smích. Potlesk hercům je taky v cajku. Možná si myslí, že bych zpych, když poslali by více lajků. Prázdný sál hrob je akustik,
Zle má milá, zle, exekutor jde, máme platit opět nájem, o náš byt je velký zájem. Svíčka už nám dohořívá,
Perníkářka dívka mladá, středně letá, nebo bába, ta má ráda včelaře, s pečením se nepáře. Perník peče s velkou chutí,
Kradeš mi slova a vydáváš je za svoje jak sladce chutná pití opojného vína v číši? Havran pochyb klová
Viděla jsem motýla, co s jedním křídlem lítal, i strom co kvetl ve dvou barvách, nepřestávali se snažit, dělat zázrak.. Viděla jsem duši,
Leží zde loutka co smotané má nitě, schoulená jak malé dítě a pohled zasněný jak u milující ženy
moci tak moci do zázračného prostoru tvého i mého bytí zpívat jen to co já chci zpívat ač se to zřejmě neuchytí je méně a méně ticha kolem mně
Mrzí mě, že nejsem čaroděj vida ruce, nohy svázané když je tu přání habaděj a žádné z nich se nestane Mrzí mě, že nejsem obchodník
. jsem robot zvládnu vše a nic mě nebolí jsem robot pracuju, uvařím, připravím děti do školy
Právě práce, ta to byla, co opice polidštila, když si chtěli lépe žít, museli vše vyrobit. A ta práce, ta to byla,
Anička v lesíku močila, žabka ji do gatěk skočila, velice potom ječela, na pomoc volá manžela. Pepa hned sekeru odložil,
Dveře jsem zamkla na petlici, okna zakryla závěsem, potichu rozžhnula jen jednu svíci, tvůj obraz z mysli mi však nezmizel. Sedím sama na pelesti
Úcta ke stáří se vytváří od malička Na rukou hýčkán tvor malý,
nehybně čekáme na úsvit aby světlo ztracené v závěji pih vyhaslo jenom na chvíli snad nás po stopách
A z vás ze všech - jen děda včela trefí se komentem jak řízená střela, ta " cruise missile " do středu terče, ačkoli rozdílné od vás píše si verše, Karel Jaromír - Jozef s Erbenů,
Nechutná mi párek, nesoucí múze ulitu, je to jen pisálek, v prokletém igelitu. Teplý i studený,
Do prázdna hledící tváře a bez života skořápky toužíc jen po troše záře by prosvítila jim kabátky. Proplétám se mezi nimi
jsi vtip pálenej z místa, sypeš jen do hlavy pitomý čísla. meleš blbosti a ztrácíš význam první debil od zrození Krista sjetý fráze
Létám ve snech, realitě? Stále ještě u rodičů v bytě. Já - Mládě, moc mladé. Nestálé i prchlavé.
. Stoupat po pyramidě ke světlu jako král, přiblížit se Bohu smělý být i tichý v bezpečí, lásce
Až napíšeš knížku, chtěla bych ji číst, list za listem projít, přitom v duchu vědět, že je mezi slovy spousta krásných míst, která dokreslí a stvoří procítěné... Až napíšeš knížku, chtěla bych ji číst,
Ti kdo Smrt volají těm se zdá čekání na ni dlouhé Ve vteřině pouhé často skosí
Marjánka je hezké jméno, stejné má i konopí, co je v dýmu utajeno, mnoho škody natropí. K radostem to cesta není,
K tanci hraje kapela, smutně, také zvesela, bubeník i virbl dal, když sám sólo bubnoval. Na sále už tanec víří,
smradem dýchá známé místo skládka vyloupaných očí co nechtěli vidět reálně tehle svět z kořene mandragory
. co když návštěvníci z jiných planet mají zbraně hromadného ničení proti naší hlouposti které zničí naši nevědomost najednou? obávám se že náhlé zjevení našeho chybného vnímání
Cítím a za to se nestydím, nežli mluvit, raději chci psáti, slova si do veršů uklidím, nemusím tak sobě lháti, zbytečná je lidská mluva,
Miliony očí jdou okolo tebe, jsou barvy modré, zelené, hnědé... Některé neznáš, leckteré znáš, jedny se zlobí, z jiných jde zášť Jedny snad pláčou, druhé se smějí
vidět svět a nebýt tiše někdo by to mohl slyšet všude tma a svíce zhaslé člověk žasne když se zasní lidé vlastně nejsou šťastní
Nejmladší tu generaci, básněmi chci oslovit. Jsou tam víly, skřítci, draci, stačí jenom zalovit. Pak tu starší děti máme,