Zakřičte emo a budu šílet vždycky když píšete o žiletce v žíle Zakřičte šikana
Teď se vyseru z vysoka na formu,rytmus i servítky.Vážený pane Rudilejno.Přestanňte tady vzkazama,potažmo anotacema a básněma, a komentama lhát!!!do soukromých vzkazů píšete cukrátka a tady si berete lidi do huby???Tak když na to opět sere edit i admin,kterej má přístup do soukr.p
Na světě žije lidí hodně, do konce života nesmíš věřit jen sobě, najde se člověk, kterému můžeš věřit a milost lidí do konce života můžeš měřit. Na světě jsou lidi, co se chovají nervózně,
Lidi nevědí nic jen co by se dalo vyčíst z učebnic. Jsou to odporné hemžící se bestie, kterým není dobrá ani hostie. Necítí, nevěří,
Pražský dav kráčí ulicí a nic po tobě nechce. Prochází okolo postavy civící ten dav to nesere a nic ti necpe. Ten dav si kráčí a nic mu nevadí
Nad šálkem kávy utápím své sny, a skládám básně svý jen tak bláznům na dobrou noc. S každým douškem utopen
každý schopen je všeho v rámci svých možností nelze znát dokonale toho či jeho tak snadné je zabíjet krást
Výstřel a další a další člověk proti člověku náhodní chodci zájem nejeví semtam pozastaví
V tichosti míjím Hladiny bolestí Vlnící se ve mně Tolikrát tonoucí Jsem prosila o pomoc
Mnohdy se převléká do pestrých šatů, umí i vylekat, je zkázou lotrů. Ráda se vysmívá
Modrá barva vybaví se, život má najednou smysl, obživne tvá mysl. Nevinné červánky odkryjí nebe, do nohou chlad ještě zebe.
Pověz, co má zas tohle být, řekni mi, co ode mě chceš, teda pokud víš, co je to chtít a už nestavíš obrannou zeď proti mně.
Neproklínej smích zaklínej lidi spásu najdeš v nich v zatmění uvidíš kdo je pravý král
Neznám Tě dlouho, pouze sedmnáct let, z dob, kdy se již táta nevrátil zpět. Od mala tvrdohlavá, ostatně jako doteď, nikdy nechápajíc větu "chvíli poseď!" Mnoho ti zůstalo, mnoho jsi získala,
Na stromečky kašleme, tak se rychle začteme. romány jsou přeci nej, tak se na ně rychle dej. Pak se kouknem na sebe,
Zdá se mi to snad že ženy nad třicet jsou mnohem atraktivnější než jsem v mládí o nich smýšlel
Obličeje se stridavě protáčely ve zlomeném skle. Pluly po koláčcich a lahvi vina. Byly hluboko a daleko, rozhodně byly nedosažitelné. Nejspiš. Vlastně určitě tam ani nebyly. Bez pochyby to byl odraz, dojem. Ale stačilo se otočit a odraz se stal nadějnějši pravdou. Nadějnějši prav
Divá žena lesem běží, Divá žena se v noci blíží, Divá žena u domů prosí, Nikdo jí nic neodpustí. Faráři, duchovní
Létám ve snech, realitě? Stále ještě u rodičů v bytě. Já - Mládě, moc mladé. Nestálé i prchlavé.
jen tak polehává dělá práci sobě cizí těší ho být opilým. Smysl života mu unikl žena je pro něj cizí pojem
Proč kočky mňoukají? Proč psy štěkají? Proč slepice kdákají? Proč ptáci létají? No protože proto,
Od hradiště k hradišti putuje, Nikdo se nad ním nesmiluje. Pořád kráčí dál a dál, Dokud se do vesnice nedobelhal. Ve vesnici v hospodě,
nevěřícně koukám v nebe jsouc si vědom údělu, ztráta lásky je ted spíše pomoc než-li smutnění, přitížení v hloubi duše nepomůže návratu, osude můj děkuji ti za tuhletu ztrátu. naděj planá ukáže se a vypluje na povrch,
Být či nebýt - o tohle tu nekráčí lidé s úsměvem a k tomu svěží ti pochopí mě jenom stěží vždyť pořád hlavy v klamu máčí. Jaká hrubost - jaký hrozný žal
Co takhle život, kde si všichni rovni jsou, kde si každý může říct větu - jsem vděčný světu. Co takhle bez předsudků - bílí a černí, zkusíme být svému názoru věrní? Co takhle v pravdě zůstat spolu,
Všichni se jednou zachránit zkusí i když to nejde, já vím. Každý jednou umřít musí i když to bolí, já vím. Odejít na věky a ticho být
prázdný místo / tichej svět všude čisto / zvadlej květ duše bolí / nikde nic sny se drolí / v těle hic život teče / divnej proud
V závětří ticha spí rudé plameny ozvěna je vlídně kolíbá Čas oheň dmýchá
Slunce uteklo daleko za hory, zářivé hvězdy daly mrakům parohy. Měsíc se vyhoupl na nebe, a já trávím noc další bez tebe. Nastává zima a chladní večery přichází,
Tam kdesi... Tajemná, kde jsi..? Neznámá a vůně milující daleko cestující