Když se venku ochladí, setmí a stíny z pozadí přiblíží se, nejsou tiší hladina napětí se zvýší. Přichází tmavá noc
Hospodáři, ti to znají, kdy u nich žně začínají, to když svatá Markéta, hodila srp do žita. To už klasy dozrávají
Ze schodů scházela žena ve tváři víčka měla zatažena nechtěla víc dívat se na tento svět schovat před ním se a nebýt vidět kdo ublížil jejímu přesvědčení,
Často volám do ticha stojím uprostřed deště a nikdo tam nedýchá já přesto křičím ještě. Stojím a křičím
Dřevo laská a pak hladí, však on si s tím zas poradí, pěkný špalík, to chce cit, ogara z něj vytvořit. Na oči si brýle dává,
Naše milá stolovkyně užívá si sluníčka, opaluje svoje tělo,má zčervenalá líčka. Ráda tančí,skotačí,už nebude jinačí, protančí snad celou noc,co je moc,to je moc. Dohání pak spánek,myslíc že je v posteli,
Ten náš bar Pelikán má dnes dvanáct let, sešli se tu kamarádi a pijáci, je to jejich svět. Sletěly se i vlaštovky,také krásné pávice a těch dravců zčepýřených,
Za poslední sumu v sámošce na rohu koupím litr rumu snad proto aby měl mě někdo rád
Dny, měsíce, roky plynou jen náhrobky po vás zbydou. Nikdo už si nevzpomene! Každý na vás zapomene. Dámy i pánové,
Sedím u Piráta,piji svoje pivo, v tom jsem překvapený a jsem trochu mimo. Přišly maturantky,je to jejich den, přeji těm holčinám-nej,nej,nej,nej,nej. Jedna krásnější než druhá,švitoří
Krása pomíjivá jest, avšak hodně lidí na ni dbá. Na čem záleží je čest, učenost a moudrost. Akademici tšžký život měli,
Právě práce, ta to byla, co opice polidštila, když si chtěli lépe žít, museli vše vyrobit. A ta práce, ta to byla,
Tatík se na chatu baví, mladé kočky nahání. Doma prý ho nuda znaví, pro sex má však nadání. Teď mu píše jedna kočka,
opatruji si v sobě podsvětí po letech boje o přežití je moje vlastní... soukromé co v něm je... je tajné jsou v něm drogy
Slavili se dvojí narozeniny, moje a Báry, přírůstek do rodiny. S pyrátem každý slaví rád, protože umí,
Dnes už není čas pro hrdiny co nasazují za nás krky na očích škrabošky a naškrobené slipy
Každý měl své koníčky, za mlada jsme hráli rádi kuličky, potom káču honili,hráli na zloděje, rozpočítávali jsme se,abécédé,kočka přede. Za nějaká léta bylo v oblibě,
Proč zdá se mi, že život umí jen brát, přišla jsem už o mnoho, teď i o tebe snad? Ty to nevíš, ale neumím bez tebe žít, kdysi řekly jsme si, když ty tak já taky,
Letní lekce. ************** Lidi zlatí, třeba tencí i ti mírně boubelatí
Slepené sny lepidlem na boty podrážky myšlenek upadnou na chodník sám procházíš parčík
Ani málo,ani moc,jen tak akorát, o co běží,nikdo neví, chci si s vámi hrát. O slovech a o písmenkách, o těch našich radostech,
Už jsem chtěl jít domů,to bych tomu dal, přišly čtyři dámy,jak to bylo dál ? Zasedly si za stůl,něco tlachaly, dlouhé vlasy s krátkými se tu střídaly. Jedna štráfovaná,druhá černošedá,
Veronika,holka milá, poskakuje,švitoří, zavolala na hafana, který čekal u dveří. Pojď se trochu proběhnout,
Srkz haluze stromů problikává slunce zpívají ptáčci a já ve své muchomůrce věnuji se rumu
Jana s Hanou brzy z rána, do lesa se vydaly, brigáda jim byla dána, sami si ji sjednaly. Jana pilně jamky kope,
že... ... máš rád svoje děti, plamínky, v srdci schované
Ty jsi byl chlapče naivní, že sis vzal ženu frigidní, tvůj žár její chlad nezdolá, navždycky budeš za vola. Náprava se ti nezdaří,
smradem dýchá známé místo skládka vyloupaných očí co nechtěli vidět reálně tehle svět z kořene mandragory
Sedí Jana usměvavá, posedává,švitoří, v té hospůdce ,Na rynku´ dvě dětičky u dveří, čekají na maminku.
ledově mlsná tříšť schvácená plamenem do smrkových listů nebetyčně chrstnem trochu syrové pomluvy