Tam je cesta kde je vůle Jako slupky od cibule Odkládám tvé oblečení Chtě naplnit dané rčení Co se svleče neuteče
Tvoje hlava na mé hrudi Spí a nic ji neprobudí Nemusí jít totiž ven Také já jsem unaven Po milování
Jako když západ slunce zapře své červánkové ruce a pohladí tvou duši pak se ústa prohnou jako mraky, co utíkají před větrem
~ KAPSIČKA OD PYJAMA ~ Zalito krví bude moje lože, až přijdeš za mnou, Lásko má, zalito hanbou její oči, Bože, až zví to, co jsem zvěděl já…
Otče můj, všemocný zázraku, vždy budu za tebou stát stůj co stůj, můj anděli,spáso,naději, můj proroku... Tolik jsem Ti toho nestihla říct,
Psaníčko s vyznáním Jiří Gebauer Vidím Tvé oči v květech na šálku, v němž si ráno míchám trochu čaje Vidím Tvé vlasy ležící ve spánku, mající barvu, jako když kaštan zraje
Tys mou zpovědnicí - i mým hříchem. Tys můj výkřik - půlnočním tichem. Tys můj znovunalezený - svatý kříž. Tys v mém srdci - co chyby odpouštíš. Tys mou ranní modlitbou - i odříkáním.
~ ZTRÁCÍM TĚ! ~ (Po nocích…) Ztrácím Tě, Lásko, přemítám... já ztrácím Tě jak léta,
Místo slibů důkaz Těhotenský průkaz Větší bříško fotka k tomu Sbal si kufry hybaj z domu Za tím
Ten den co poznal jsem tebe, mračna svá roztáhlo nebe, z nebe na zem sestoupil anděl, a já tebe před sebou uviděl. Při pohledu do očí modrých tvých,
Motýlku na nebesích si radost a smích uletíme světu spolu
Labutě co krvácely pod tíhou země letí v dáli v moudrosti v Tobě i ony v nebesích
Když mě manžel naučil se radovat hezký životní příbeh chci znát Chci Tě navěky
Nebe dál pláče Mám čest i smrt u nohou Prokletá země Barvy zas prší Mysl putuje, je klid
Ústy rukou je to prosté Chci ti lásko poradit Neboj se on povyroste Jen ho musíš pohladit Ústy rukou je to prosté
Jsi důvod, proč ráno vstát, úsměv, co mě stále hladí, tvář, co v noci nedá mi spát ve snu k tobě svádí. Jsi tichý šepot v šeru dnů,
Budeš navždy jenom moje Oděná jsi do závoje A já v saku černé boty Jen pár hodin do soboty A pak
Loučíš se mi jdeš na kutě Počkej ještě přikryju tě K tomu lásko navíc zbrusu Dám ti zcela novou pusu Na rty
Psi štěkají vlci vyjí Na měsíc co právě míjí Milence ač oba tiše Přesto jejich srdce slyšet Navíc
Utrhla si srdce mý pro to já a Ty oživila mého konce smrtí lovce
V duších bolestných v našich střepech rozdupány světem jsme se navzájem lepily aby jsme celé byly
Jsi jako ta kočka líná Na zápraží která líná Máš už na to totiž věk Přitulení je tvůj vděk Ke mně
Začala se nová éra Inkoust v jehle místo pera Proniká pod povrch kůže Díky strojku toho muže Začala se nová éra
Na mámu i tátu Nebo v celibátu Každého je jeho věc Stejně skončí nakonec Opuštěný v posteli
Vesmírem nekonečná ve čtyřlístku svá v našem žití
Sem prach co ze mě zbude? Jsem zrnko písku v myšlenkách se měnících Jsem strach
Místo sovy houká vlak Ano lásko je to tak Už ho vidím přijížděti Na peróně plném dětí Malý zázrak je tu včas
Ať už v zimě nebo v létě Postáváš mi na paletě Sluší ti to věř mi fakt Připomínáš ženský akt Od sochaře Myslbeka
Jako bych se vrátit směla a byla tou co chtěla jako bych už nemusela snít Jako bych vrátit směla
Stoupáš mi do hlavy bubláš v těle vypíšu se z Tebe Za ranami... ach ne