Bolest srdce jak z raněného stromu příští. Já ti chtěla říkat mámo! Jenže ty si řelka vystup! na stanici příští... Lásku ti nedám, chleba taky ne!
Jsem zoufalý, koukám sem a tam, nevím, na které rameno hlavu dám, chtěl bych jenom brečet, nevím kde přemýšlím, kde to všechno krásný je, je to tak, je to pryč, jedině má vina,
Tvůj úsměv je lék na všechny rány, sám mi však necháváš na srdci šrámy. Umíš mi vykouzlit úsměv na tváři, i temný den se s tebou rozzáří. Dokážeš však také bouřku vytvořit,
Rozhodni se konečně, která z nás je lepší, za kterou by ses pral, která se ti zdá hezčí. Rozhodni se konečně,
Rád bych vymazal vzpomínky z hlavy protože mi davají jen smutné stavy Nejde pořád myslet jenom na ní i když mi v tom nic nebraní ale měl bych jí říct,že ji miluji
nevypustím nikdy ven to co mě trápi v hloubi duše už horší být nemúže To proč brečím každou noc stím mi nikdo nedokáže pomoct
Nevím, jestli je to pitím, že ve snu zase Tě vidím. Nemůžu spát celou noc, nenaspal jsem toho moc. Asi je to citová posedlost,
Ptám se sám sebe proč sem pořád sám, nevím čemu mám věřit v co doufat, je chyba ve mě a nebo takový osud mám, vím jen, že nemá smysl stále zoufat. Proč zrovna já na lásku smůlu mám,
Když jsi tady, všechno je jinačí, když jsi tu se mnou, potom i skotačím. Avšak když měsíční svit tě ke mně nedovede, do té doby se mi asi dobře nepovede. Když všichni odcházejí, jsi tu pro mě,
Snad každou růži svírat v ruce, a cítit jejich vůni, pořezat se o trní prudce, a zranit se nejen v dlani. Pryč, myšlenko .... pryč,
Tam na břehu té velké řeky řeky Dunaje vyhlíží dívka hustou mlhou svého šohaje Na druhém břehu téže řeky
Už spoustu let vás znám, jsem rád, že vás mám, Jste kamarádi, srdcem i duší, jak mnozí z vás určitě tuší. Dal bych za vás všechno, kamarádi,
Černá noc,pouliční lampy nesvítí mé srdce jen tobě patří-ti Tvé oči i ve tmě zářivě svítí já se zapletl do tvých nití Tvé vlásky hebké nadotek
Ahojky, to zase píšu Ti já, ne opravdu se Ti to nezdá. Myslím na Tebe nemůžu spát, ty víš, své srdce chci Ti dát. Chci na ples Tě pozvat zas,
Královno ledových pustin, PUSŤ NÁS! Žijeme v zemi v které je jen led, žijeme tam kde vás obklopuje jen bílá zeď. Žijeme tam kde královnu otrávil ledový jed!
Dnes se mi zase zdál sen, my dva byli spolu v něm. Šťastní jako dřív, na ústech tvých, smích. Procházeli jsme se jako ten první den,
Nevím, jestli tohle čteš, nevím, kde teď vůbec seš. Ale co vím, že jsem tu pro Tebe celý život, než půjdu do nebe. Budu čekat tvoje zavolání,
Nevím co je správné, nevím co je špatné, jediné co vím, je to co smím. Špatné není nic,
Teď sedím tu sám, nevím jak vyjádřit se mám, jen své srdce Ti dám. Sliby už nejsou nic, všechno je pryč,
Tě vidím když jdu spát, je to tím, protože rád jen Tebe mám… Potom o tobě sním… I přes to, že vím…
Všichni pohlíží na tu krásku, ale jen já si všimnul, že máš vrásku. Tvé oči jsou jak rozkvetlý les, jen já tam vidím barevnou směs. Tvé rty jsou jako růže,
plamen zažehla jiskra knot bez boje se vzdal svíce mou duši tiskla pak vosk mi oheň sňal bez bázně a hany hořím
Milá holka modrooká potkala mě u potoka. Vlas jak zlaté obilí, oči jako len, utíkala bosá v rose,
Oprátku si uvazuju na dřevěný trám, i když právě umírám tak sem pořád sám, v živoťě mě nepotkal ani kousek štěstí , ani kytky na mém hrobě nezačaly kvésti. V samotě mizí i všechny moje touhy,
Když do tvých očí se zadívám chtěl bych být už jen s tebou, když na nebe se podívám , jsi tou nejkrásnější hvězdou. Na nebi temném viděl jsem tvoji tvář,
jsi čirou kapkou ranní rosy skrze níž poznávám svět po Tvé kůží brouzdám bosý tělo Tvé je skvostný květ chci něžně hladit okvětí
Jsi to nejlepší, co mám, a jestli se Tě někdy vzdám, tak připomeň mi tato slova, Ať se do Tebe zamiluji znova.
Osudu zvěd, ptám se hvězd, či dají mi hned, její jméno znět. Do tmy a dáli,
Byla jsem u tebe, když tě ona nechala, chtěla jsem být ta, která by tě z toho dostala. Byla jsem u tebe, když jsi kalil, chtěla jsem být ta, se kterou bys své patnáctiny slavil. Byla jsem u tebe, když jsi z fyziky rupnul,
Je-li to pouhá sázka Je-li přatelství více než láska Přatelství je pouhé přaní každý člověk přatelství schaní v přatelství tečou někdy slzy