Na kolena jsi mě srazil pěstí, okovy dal na zápěstí. Dnes mne ještě objímáš, však zítra do rakve přikováš.
Podprahové vnímání jak pohladit ostrou břitvou kapku krve co než dopadne na prohnilou vůni voskovaných parket
Bolest dělíme na tělesnou a duševní obě ti pokaždé mysl zatemní.Odborně na bolest fyzickou a psychickou obě vzbuzují hrůzu panickou. Ať odborně či lidsky tečka za větou obě vždy s tebou děsně zametou,vždycky. Co bolí víc rána nožem,nebo slovem co?Po všem bolest..co máš říct?Zatín
Koho to zajímá Jen tak od nikud nikam přechází Tahá svý nohy dlažbou ulicí Soumrak mu den zhasíná Je samotář
I kdybych kapky deště z těla svého odháněla i kdyby
Až na milý konec začneš myslet, vzpomeň si proč tu vlastně jsi. Vzpomeň si kdo tě má rád, vzpomeň si kdo se s tebou chce smát. Až slzy pohladí tvá líčka,
Kam nás jen dovedou hvězdy, Na tmavé obloze…. Snad až na samý okraj, A nebo na rozcestí…. Štiplavá pravda,
Na okení rám spánek ulehl , Měsíc už vypršel své stříbro . Ty střevíce své nazouváš , vždy sama tančící vílo . S(S)mutek veselím se stal ,
Měsíční zář dopadla na modrou hladinu, slunce zapadlo za smutnou dědinu. Kolem se rozlehlo ticho a klid, v srdci plaval žalostný hvizd. Černota vpila vše do sebe,
v mrazivém časoprostoru ve chvílích nejistot nahý v cizím peří obalen na kost názory jiných
Co kdyby do hlubin nadějí černá tma nikdy nedosáhla a hřebenem nešla
uplakané oči součástí zvěře na kterou neutočím vlčí vytí měsíc chytí
Poslední dobou počítám jen špatné dny a nikdo mi záchranný
Ve studených okovech se má duše k zemi tiše sklání za závojem slz
Slzy prý léčí, ač v očích pálí Proč člověk brečí Proč nejde to zvrátit „Můj pane, smím?“ táže se páže a smutek mu hlas pozvolna láme
Ve slepé uličce leží světlo napůl nakousnuté dávno je pryč oheň
z sukní žen začnou padat andělé mramorový cherubíni těžce depresivní stav chci si dát kostel s oblohou
ach kéž bych nikdy nesešel z cesty pravé asi je mi líto všech branibiborů. chtěla jsem, aby to byl pravý obraz a zatím jen to jen pouhá čmáranice ale nebudu se s nikým hádat
Je přes pár bloků ložnice tam se mu líbí nejvíce tam tváří v cizím obětí si všimne stopy dojetí a doma slzy nekapou
Byla to dlouhá trnitá cesta z pekla podél vodopádu slz a dutých koňských hlav
http://www.youtube.com/watch?v=FUnnd2rVOo0&feature=related +++++++++++ Křídla valkýr kloužou krví po schodech z mramoru a úsvit shořel nejspíš v sedmém nebi
" " Roztříštíš mé srdce prosakuje šarlatem na antuce až po Tvé ruce
Kam mám schovat slzy než na tváři mě začnou studit
,,,,,,,,,,,,,,,,,,, Utíkám mezi stíny utkané z pavučiny v bolestném dýmu vlastního ohně
Neúnavná deprese s nikým se nesnese Točí se kolem a nemá se k odchodu Padám do kolen
Teplota klesá pro skromnost svou viděno okem budoucnosti kolísavé soustředění nade mnou dalekohled použít nelze a šok v očích
V marnotratnost mění se myšlenky zastřené bez úsměvů život
Od prvého začátku je to sedm let já napsala slovo do řádku ať rýmuje se,nebo ne... Byla touha chtěných vět
Život je jedno velké odcházení Změna co hýbe Světem
V minutě první prolétlo mi hlavou skupenství chvil s vůní namodralou minuta druhá