Temné vody řeky Nilu jsou domovem krokodýlů. Spí na břehu jako špalky, klády připomínaj z dálky. A když někdy ztratí nervy,
Noc je černá a den bílý Pro sebe jsme oba zbyli Jak ty zbytky na talíři Do koše co potom míří Den je bílý a noc černá
Rozum a nerozum posun a neposun kam míříme do hrdel prázndnoty propadáme životy
proč musíme žít v zatracení nevím ale naše přání nebude ronit slzy stále marně na tvé srdce zvoním
jsem potichu * moje noci bez hvězd neznají polštáře jen únik se svítilnou
Ty jsi mě nechránila ty jsi pro mě nedýchala ty jsi mě nebrábila když jsem byla malá
Sleduji jak život kvapem spěchá v době nepředvídatelných hrozeb píši smutnou baladu básníka co se nejspíš zmílil v lidech touží nás smetánka vidět v rakvi
Jsem Odsouzencem na popravu Kat bude mít moji hlavu Peklu patří zase duše Přesto ten můj život ušel
Zem opět chladne Tíha zodpovědnosti Tři krůčky ladné Čtyři měsíce Temnota, zem i smrt spí
Tolik moc bych si přála, aby jednou přišla chvíle ve které bych tě vzala za ruku a řekla ti promiň mami, lhala jsem ti, všechno je jinak než řekla jsem ti. Tak dlouho už tuhle tíhu v sobě nosím,
Vrať se ke mně třeba v noci Naší lásce dopomoci Rukama či celým tělem Samota je nepřítelem Pro oba
Nostalgie posledních chvil před operací Vyhýbáš se mi jsme si souzeni Nemocnice
Zchumlaná do deky je nám zima labutě odlétli do kraje odkud se nevrací možná...navždy
Dobrou noc anděli můj manželi vždy při mě stůj modlím se a vím že já a synek jsme andělé Tví
A pak jsem chtěla umřít šetřete mi rodiče na rakev PS: mám ještě nějaké spoření tak to snad stačí V slzách jsem se zhroutila
Každý den si maluji od mých pěti Svým dechem v pivě, pindíkem v pěně Někdy do zamlžených oken prsty Maluju vanu, je mi divně Modlím se, ať se utopím
Zrak upřený do daleka Jenom já vím co je s ním Po tváři mi slza stéká Na hromadu k ostatním Zrak upřený do daleka
- spím sedm hodin nebo sedm dní... nevím v jaké realitě co je sen?
Když se zastaví čas a ty máš v ohrožení co se nejvíc cení vaše forever lásky co Tě drželo nad hlubinami Křídla dává ti on a říká směj se
Mám strach že když se manžel neuzdraví umřu taky a syn zůstane sirotek Mám takový strach
Svatý Antoníčku, Svatý Valentýne a všichni Svatí duchu Svatý a stromy Petrovi co Forever znamenají pro mě a Petr je v nouzi prosí i já všechny co pomáhají prosím Boha prosím
Zima za prsty Jsme pouhý odraz Smrtka, mráz Spí si v nás Přišlo to brzy
Jedná velká bolest jedný velký holky zmizela je po ní a tak tu z té hrůzy co držela jsem
Vše jede jako po drátkách, jen on je ztracený. Šel po cizích stopách. Teď je jen životem zdrcený. Nenajde nikdy tu pravou,
onehdá, když ti skočila do očí z okna ve třetím patře neměla za sebou ještě přednášku. přišla paní s mnoha volány a pán s přátelsky rozepnutým
Tenkrát v 05 nebo 06 Bylo to Prozacem? Svět se navždy a naposled změnil A já si uvědomil, svět je špatně! Papat furt smajlíky nepomůže
ztrácím se, v myšlenkách sebe, stalo se, protože mělo se? touha křehne,
Všeho s mírou tak už dosti Roztřeseni oba v zlosti Nad rámec známého rčení Pohár dvakrát přetečený Všeho s mírou tak už dosti
V myšlenkách zneužitého dítěte nelehko nalézt prostor pro lásku kudy jsem šel tam vražedné peřeje můj život od početí jakoby visel na vlásku občas bývám emočně dojatý
Cesta. Cesta beznaděje a naděje. Cesta trpělivosti a pokání. Kolik porušených mostů? Kolik porušených slov?