Jsem malý člověk na velké věci, umím jen rozdávat úsměvy. Upřímné úsměvy, to se ví. I když mám ruce
Konec hry, padá opona, jsme sami na jevišti. Potlesk a drobná úklona, není reprízy příští. Jen polibek poslední,
Topoly v řadě alej samotářů pod pláštěm mlhy pláčou do polštářů těžkého mechu
Ještě se naposledy proletím než moje křídla zvadnou jak suchý kytky na vyprahlý zemi lidský beznaděje
Zase znova nejde spát zase začínám se bát toho že tenhleten kat brzo nasadí mi mat. Sem tam slzu v oku mám
Labuď je v ohni bílý prach a ty jsi vrah Odpustila zapoměla
V tý studni zapomnění, Už nic nezbylo, Nic, pouze bílý trychtýř Pod modrou rohožkou Oka.
Nebudu se tím trapením ubíjet. To radši kafe budu popíjet. Dám si do nosu, nebo žilou, neudělá to sice duši živou, Ale můžu být třeba s jinou.
~ SLOVÍČKA ~ V zákoutích naší mysli jsou SLOVA schována, v zapadlém podvědomí, jak fata morgána. ~ Slovíčka básníků v té mysli ulpěla,
Na římse stojí S očima v strach Srdce ho bolí Je sebevrah Do nebe daleko
A andělé se sklopenou hlavou bdí černými časy pryč je kouzlo bílých perutí teď černé mají časy A ve smutku
Křik o pomoc tichá ústa nevím jak depresi ustát Křičím pomali
Nutili mě kreativitu potlačit snažila jsem hněv svůj naznačit vzali mi mou osobnost roztrhali ji jak cár papíru nedovolili mi ukázat svou zlost
Krev mi lásko kape ze rtu Bolí mě to ne že ne Jako Kapky deště z parapetu Jenomže jsou červené
Lidé k němu mají úctu? Že vždy aspoň půlku tuctu metrů od něj stojí bokem. Nemusí ho spatřit okem by poznali, že se blíží,
Svědomí přece nebolí říkáš si přesto v hlavě něčí hlas myšlenky porcuje a žadoní přiznej si
~~~~~~~~ Nic se ti nedaří? A den je dlouhej trochu to zamrzí prý je ti ouvej...
Definuj lásku, definuj štěstí, lidí spoustu, různí jako listí. Necítím nic, nemám kouska citu, jsem plný zklamaní a hněvu. Místo srdce kousek uhlí,
Malá blbá čubička chtěla chytit zajíčka. Zajíček jí ale utek a tak přepad čubku smutek. Dělá radši mazlíčka.
Nemohu spát, cítím jen strach, uvnitř mě pusto a prach. Všude kolem mě jen zloba, proč je to tak falešná doba. Falešný úsměv, sladká slova,
Z nití vzpomínek spřádám si dnešní sen snad noční můry odejdou a zbude jen to hezké S přáním lepšího osudu snažím se usnout modlím se za lásku a souznění Spojení duší a osudů
Tříští se voda o skály Krásní ti co zůstali Tříští se voda
v růži se ukryji a v ptačím zpěvu Odejdu od lidí mé oči zlo vidí mé srdce pláče
. Každý večer bdím noc za nocí Přemýšlím o všem, co se událo... a nejde změnit, ano o lásce...
V realitě jsem dospěla k zmaru A mám mnoho darů jenž jsem pohřbila dnes v sobě
Zpřetrhané pavučiny pavouk předec unaven Zpřetrhané sny kdo by je znovu utkal jen Kapky množí se v led
Třeseme se v bolestech Sdílíme svůj dech zahřívá náse těla když kolem mráz
Instantní život zalít panákem rumu myšlenky trpí duševní podvýživou v žílách proudí sterilita okamžiku Rána bez výhod, čas bez chuti, cesta domů v hlavě tepe svět, venku dny schované pod peřinou
Nastal poprask mezi losy až v daleké Kanadě. Ministerstvo vypsalo si řádně, což je nasnadě, velkou státní loterii
Ježeček maličký v ledovém králoství bodlinky sníh zdobí v bílém chmýří bojuje