~~~~~~~~~~ Když jsem byla mladá život jsem měla ráda ale jak jdou léta všechno nějak vadí
jenž prší v deštivém nadělení Náhle hoří krev v moři Slzy, kapky
Slzy které stékají po tváři padají a mění se na plachetnice s duhovými plachtami míří asi někam daleko spěchají a kolibříci v ráhnoví
Promlouvají ke mně tvoje prsty a tvoje oči vypráví mi příběhy ačkoliv rty mlčí Tanec elektrického chvění na napjaté kůži
Slunce slábne,listí zlátne na nebi draci se honí. Kde je princ, co je skolí. Slunce sílu ztrácí,listí padá k zemi. Jak princezna
Samotou brázdíš na bárce ze svých snů. Co chvíly ztrácíš pocit vítězů. Dál tě má, celého tě objímá.
~~~~~ Jsem trochu smutná a nevím proč země ta se točí jak kolotoč,
Sedíš tu u vína tak sama.Sklenka Ti přetéká jenže ne vínem ,ale slzama. Sedíš tu u vína v srdci je prázdnota.Láska Ti
Ruce si rozpárat Snad pak budu se mít rád Hlavu si roztříštit Snad pak bude líp Uši si urvat
POÉZIA PLAČE Kráľovna - slova Mať zavrhnutá plače. Inoväť, ľudský chlad jej zmrazil krídla vtáčie.
Kam schováš se, až slunce vyhasne? Nebe zřítí se? Oceán vyschne? Země pukne, čí asi chybou?
Byla jsi vše a teď jsi nic. Kéž bys byla ničím. Jsi bolestí, zradou a pádem Tím co činí mě ubohým kmánem.
Uslyšely mé uši jak včely odletěly do úlů pár ztrouchnivělých kůlů
Tak daleko, ach daleko, kde nebe laská zemi, jste jednou odjeli a nechali mě tady. Tak daleko, ach daleko, kde leží obzor němý. Vy máte přátele, a já tu zmírám hlady. Tak chybíte, ach chybíte, tu mě i mojí duši,
~~~~~~~~~ Jsem trochu smutná vím či nevím proč? Vždyť země se točí jak na pouti kolotoč,
… Život ztrácí řád, jak moc mi schází, ta, kterou mám rád, samota v srdci mrazí… ... V sobě bloudím, tak tichý,
…Narodil jsem se a snil, tak tiše v ulicích kráčel, životem sám jen bloudil, stín zoufalý za zády vláčel… …Narodil jsem se a žil,
Koukám na nebe, krev po něm teče nezplozeného dítěte Hledím na oblaka Praha je osamělá
Rozpadají se mi měchačky kus mi zůstal v ruce já vím že kočkám má fousek podat zprávu ale moje skříplá hlava sedí na bolavých ramenou - o krku radši mlčím.
Mám oči zavřené, myšlenky letí hlavou. Přemýšlím, né že né, za co můj život stál, za čím se honím
~~~~~~~ Nedopitá láhev vína smutné jsou oči Harlekýna pročpak ta jeho milá
~~~~~~ Jsem trochu smutná a nevím proč země se točí jak kolotoč,
Srdce bolí, když Lásku ztrácí, slza ránu solí, tiše krvácí… …Srdce pláče,
~~~~~~~~~~ Co je krásné na zimě já se trochu třesu ...zahřej mě... a ty mi koupíš kožíšek
Tak mě ten blbej život skříp. Teď je to všechno nazadrmo. Mám depku velkou jako Brno. Vopravdu už mě bylo líp. Nosil jsem vždycky dlouhý háro
Z nebe padá hvězdička plní tajná přáníčka. Taky jsem ji šeptala ona se jen usmála. Hvězdičko zlatá sejmi
*~~~* ~~~* Na noční obloze hvězdy se znají v každém souhvězdí si povídají,
Na tiché rozlehlé pláni, pokryté čerstvě napadaným sněhem, tam černá postava se sklání... Tak jest začínám s příběhem. Historce neuvěřitelné, co šálí lidskou mysl.
*** Svatou nocí nad závějí první hvězda zabliká dnes mu nikde nenalejí zavřela i trafika,
…Proč místo štěstí, jen smutek nosím, slzička duší cestu klestí, sám v sobě bloudím… …Proč místo lásky,