Trápím se... Tonu ve vlnách tiché bezmoci ztracená v ránech i po nocích trápím se... Pro perly poházené v ranní rose
Propadáš Na dno padáš Sám sebe hledáš Nemáš Tu něžnost
Panenka na klíček tupě se směje, s temnotou tančí osaměle. Mechanické nohy do vzduchu se vznáší, zlaté šatičky nemohly by být dražší. Robotické končetiny trhají se vznešeně,
Nůž ve mně, řezaje do srdce mého, chce zbavit mne břemene kamenného. Ostří v hlavě mé, bodajíc do mozku shnilého, chce udělat ze mě martýra svatého. Tekutina černá z úst mých se valí
Bledý šat, bledá tvář, bledá kůže, temná zář, temný pohled, temná růž, z očí valí tmavý kůř. Ledové ruce, ledové oči,
Mladá paní z Kodaně neměla prý na daně je to milá paní muži platí za ní inu kráska z Kodaně
čerstvá neděle asi 0:48 konečně odešla moje smutná múza vlahých rozbřesků
Každý svůj úděl má každý si nese vlastní kříž.Někdy je cesta hedvábná jindy ti nohy do krve rozdrásá.
rozmlouvám zrcadlu písmena jako kdybych měl šanci ubrečet mimino ne nutně to znamená nechat zmlátit se dominou
V luny svitu rozprostřeny vlasy po polštáři. Temné stíny půlnoci se koupou v bledé záři. Možná s žalem v duši,
Až noc se promění ve svítání a mé snění se rozplyne. Zůstane jen realita ,co mé oči do slz obléká.
Němá výčitka světu královna v květu svět hledá bič bude linč za krásu srdce..přece,přece...
Nakonec každého z nás něco bolí A at už umřem na cokoliv Stíhá nás beznadej Svetýko v dálce temně blika Cílem nás bezvercu je republika
Z nahoty vyvěrá sžírající prázdno, které tu bylo už před prvním Slovem. Kolem krku tehdy smyčku mi uvázalo,
Pořád se mi do očí slzy derou když se mi vzpomínky honí hlavou. Dětství jsem ve strachu, ponížení a v slzách prožila.
Motýl v přítmí žijící, krásná křídla, koukni na ně, ale dokonce ani věřící nenastaví mu své dlaně. Skoro nikdo si ho nevšímá,
Bojím se tmy... co jen zas přijde stíny reklamy ve slunci se přečte.... než najde
Další roky utekli. Roky přežívání bez štěstí, mi pod rukama protekli. Nervy mám, jen když se nad sebou zamyslím,
Přes údolí temnoty a smrti procházím v myšlenkové změti noříc se do svých stínů hořko v ústech s příchutí z blínu... Jsem tvůj strach
Hudba z piána Naslouchám tonům líbezným, co linou se z piána.Hudba krásně zní vpíjí se do duše jako by pookřála.
Popsaný papír Smutek jsem vepsala na papír aby se do veršů skryl. Slzy sesbírala do kalíšku a pokropila vonící růžičku.
znásilňuje pravdu schovaný lhář a Komunista sám sobě lže vítr vane svěže víno pije dočista
vrylas mi jehlou ze starého gramofonu do duše vzkaz, abych věřil tónům barev a zvuku jež linou se životem než se jen oběsit na stromě staletém já usnul, ale ty se probouzíš do tmy
Kde smutek končí Kde smutek hranice má kde končí proč smutek v očích mám. Proč když slyším nádherný
Zapomeň na vše zlé zapomeň na bolest v srdci.Zapomeň na vše špatné leč pod tíhou žalu zhyneš.
Tam kdesi hřích a v slzách tvých spíjí se bolest a naděje
V srdci mám prázdno až na pár dešťových kapek, které tam skanuly, když jsem vzhlížela k oblakům.
Když prázdnota mne pohltila ze zbytku naděje se napila Zkrátit dny i noci chci rozervaná bezmocí
Paranoia černý jed v žilách mi koluje a požírá mou duši snad neodpluje. Srdce mé mi otrávila
~~~~~ Jsem trochu smutná a nevím proč země ta se točí jak kolotoč,