Smrt - slovo jen na čtyři písmena, slovo, co ale strašnou bolest znamená. Bolest jsou slzy, bolest je peklo, bolest je něco co nechce tělo. Zasáhne duši, zasáhne srdce,
ve dvě ráno vařit čumět z okna přemejšlet který město má který světla- pozorovat jak nad nima lítaj prázdný letadla ...........................................na červenou -
Ďábel se sedmami v očích volajíc, aby zhřešil. Já anděl, který brečí přejíc si, aby ďábel nebyl. Držíc ho křečovitě svými křídly naříkám a ječím. Prosím ať to skončí a on je zase něčím.
Růže potřísněná krví, proč jen si to dovolila? Náš sen se jednou splní.. Proč jen si mě opustila? PROČ?
domnělé šumění leskne se na rtech v očích slzy v potoku plaveš a vzýváš absinthový sen
Pořád jen dávala až neměla už co dát musela se jen smát a stát
Přišla mě navštívit paní Samota nezvaná ale presto je tu a já nedokážu dát dohromady
Šeptám Ti slova jež nemůžeš slyšet opakuji je znova než začne
Od jeho smrti jsou to dva měsíce, já ale stále nemůžu pomoct své psychice. Dochází mi síly, dochází mi dech, mám ho někdy v mých zvláštních snech. Zdá se mi, že žije, jsem šťastná,
V dlaních držet čistý list Lítat si hlavou v oblacích Ztracená v chuťi hořké čokolády Fotografie roztrhané po pokoji V srdci lítající svobody
šeptat ohni slůvka k uchu o bolesti zimních duchů když římsy pod tíhou lidí praskaj, hledají zvony a smrti vzývaj opilý tóny černejch pražců
Čas běží, život stěží tak. Chci být ořem,.. neosedlán. Chci cítit pláž jenž pod kopyty se propadá. Chci být vlnou jenž ho dohnala. Chci cítit vánku proud oceánu,
Do srdce si mi zaril slova a do not duši zamotal tu píseň lží dnes zpívám znova mám v srdci text, co si mi dal Ne,ne není o štěstí
Proč obklopuje mě temnota, mé tělo je sevřené, Venku za okny leží mlha, pocity jsou v ní prostřené. Proč v hlavě slyším hlasy, proč ?
Už se víc neusměje ta vrásčitá tvář, už se nezadíváš do těch modrých tůní. Nepodrží tě ta stará ruka, nepohladíš už víc ty vlasy plné krásných vůní. Zemřela, už ji nespatříš víc,
Léčím si bolavé rány máčím slzami od Vánoc zavřené brány. že by nikdo neslyšel můj nářek tklivý
Vyhasly ohně vášní je to tak zvláštní být v poli bitevním sám a koním větrným
Rozpukané rty žízní po kapce vody - uzavřené ve skle - - nebo na dně přehrady - v obruči záhady, nostalgie
Na struny ticho rozezvučí žal až k prasknutí je pocit ten jak dál a v tónech kapek krve odměřuje čas až k zbláznění jsou ztěžklá víčka řas a na stavidlech nad hlavou
Sedíš a do očí tě pálí vzpomínky V dějinách snáře uschlé chvíle jak bylinky z herbáře
vzteklá opice skotačí; sloními kly pojídá rizoto z lidských vnitřností - V tůni tmy vaříme v zápachu nejistot
Rozcuchané vlásky malachit v dlani svírám dalekou sobě cestu chystám a dopis,co v ruce mám psaný samotářsky.
I ve smrti je kousek krásy šeptali mi divné hlasy jsou z jiného světa, asi chtějí mě svést, z mojí trasy už nešeptaj
máš pocit, že se něco musí stát praská ti hlava máš chuť utéct pryč do ticha a tam stejně jak žízniví opilci zpít se chtějí, ty vykřičet chceš se z podoby
---------------- Jak most máš křídla v slzách květů roste síla a smrt už mě neděsí.. perleťová noc
Divadlo zůstalo prázdné, zmizely poslední krůpěje afektu; sluhovi varhany zrádné teskné bez ovací publika... Škrabošky zdrané ze tváří,
Jak někomu říct, že ho máš rád. Rád trochu jinak. Jako kdyby za tím slovem ještě něco bylo. Něco víc… Pohladí to, nebo slzy zastudí líc?
Usínám na hebkém polštáři snění, však nikdo vedle mě... není. Smutýnková nálada mě ovládá, tahle samota mě nějak...
s přívlastkem pozdního sběru upálené sny snad konečně svou chiméru udávím hrozny
Upřímně, leč smutně mé řádky chutnají Naděje snad ještě doutná kdesi potají. Smutno je nejen v modrém světě já jsem ta, co miluje Tě. Najde se někdo, kdo miluje mě?