Proč mi to vadí, když už tu nejsi, Asi protože mě Tvé jméno nehladí, Už to není, to co dříve, Ptám se obrazu v zrcadle – kdo jsi? Nevím, ale to mi nevadí…
Když každé ráno probouzím se, přemýšlím o střešní římse, ze které bych padal dolů, bez vůle a bez názoru. Proč jsem vlastně pořád tady,
Jak krásné je dívat se na nebe, však krásnější je dívat se na tebe, na tvé hnědé vlasy plující ve větru, na tvé modré oči zářící na světlu. Proč ty to musíš vidět jinak,
Noc přichází a s ní zas ten čas, z mého srdce se vytratí všechen jas. Bojím se usnout, oči zamhouřit, mám strach do snů se ponořit. Zase vidím Tě, jako tehdá,
Světlo sanitky rychle bliká, a mně život z těla uniká. Co se stalo? Kde se to vzalo? To auto, co nemělo tu být,
Jsem rád,že můžu být chvíli s tebou i když vím,že jdu cestou slepou bohužel,když zavřu oči vidím tě čím to asi je.. ? že by? Miluji tě? Oči stále smutné,úzko v duši
Láska je pocit, který všichni moc dobře známe, pomocí jí život krásný další osobě děláme. Štěstí a strach, dvě věci co v sobě máme, city však díky strachu schováváme. Avšak v jednu chvíli přijde něco,
Nemá cenu řešit, co by kdyby, už vyčetli jsme si všechny naše chyby. To co mezi námi bylo, teď leží na dně, ze začátku to vypadá úplně snadně. Teď už to tak lehký není,
Když každé ráno vstávám, chuť do života si dávám. Řeknu si, co mě čeká dnes, řeknu si, kde je moje mez. Dnes mě čeká života žití,
Láska je mým stínem v duši, někdy mě zklame, někdy mě těší a jen hloupý člověk netuší, že v něm plamen lásky plane.
Zalil mě mráz, celé tělo, stalo se to, co stát se mělo. Proč jen jeden šťastný je, druhý s hlavou sklopenou jde. Cítím se fajn, ale pak najednou zas,
Šel jsem chladným ránem a nebyl jsem svým nohám pánem, byla mi zima a chtěl jsem domů, nohy mě ale táhly k nejbližšímu stromu. Tam dívka ležela sněhem zapadlá,
Jak ze dne na den láska odešla, bylo to rychle jako, když přišla, Změnila si názor ze dne na den, byl to můj nebo tvůj sen. Včera láska, dneska kamarád,
Vzpomínáš na tvář, jež stála Ti po boku? Na tichou píseň co zpívala do kroku? Na dětskou oddanost? Na dívčí cit? Na lásky otroka jež jsi moh' mít? Chápu již, nechtěl jsi s děvčátkem žít
Jsou chvíle kdy myslím na Tebe, kdy myslím na to jak moc jsi krásná. Je to jako myslet na nebe a na to jak je obloha jasná. Opakuji pořád jen ty dvě slova,
Chtěl bych být tvůj anděl strážný a bohužel je to vážně vážný miluji tě mocinky moc duší svou a chtěl bych lásku ke mě tvou Řekl bych ti,srdce je pouze tvé
Otáčím se k tobě jako slunečnice za sluncem protože jedině ty jsi mým vysněným snem tak jako by bylo sluničko bez nebe tak já se citím bez tebe chybíš mi stále,čim dál víc
Tak co, myslíš, že připraven jsem? Tak co, myslíš, že zvládnem další den? Tak co, myslíš, že to už tolik nebolí? Tak co, myslíš, že zvládnu Tebe i okolí? Nevím, nevím, jestli zvládnout se to dá.
Venku déšť na zem dopadá, a mě tak zas a znova napadá. Co jinak nebo stejně mohlo být, to o čem se dát už jen marně snít. Nevím, proč zase myslím na trápení,
Tak a dnes už jde se spát, hlavu na rameno lásky dát. Usínat sladce, ve chvíli dlouhou, myslet na ni, jednu myšlenku pouhou. Úsměv a pak dlouhý spánek,
Viděl jsem, úsměv na tváři jsi měla, asi máš konečně vše, vše co jsi chtěla. Vše co já Ti dát nemohl, snad ke chvíli štěstí jsem Ti pomohl. Ale teď musím jít jinam, dál
Najít štěstí a opravdovou lásku, to chce se životem uzavřít sázku. Ve které nemáme jistotu výhry, jde o všechno, i když jsou to jen hry. Zůstat a nebýt šťastný nebo jít,
Au, to byla opravdu rána tvrdá, už zase slzy, to mi prostě nedá. Stačila zmínka a všechno je zpět, kéž bych byl už v pekle, hned. To prostě zabolelo, jedna věta,
jsem kusem železa ve Tvojí huti chladný a bez zájmu nechci se hnout Tvé umění kovářské jihnout mě nutí vyjmeš mě z výhně a začneš mě kout více než pevně v kleštích mě svíráš
Proč se špatný věci stávají dobrým lidem? Proč těm zlým, všechno projde s klidem? Ptáš se mě, ale já nevím, co říct na to mám. Ptáš se mě, jestli ruku do ohně za Tebe dám. Ty víš, že nejen ruku, ale všechno co můžu.
Když začal padat venku sníh, náhle utichl náš společný smích. Já odešel a ty jsi šla dál sama, zůstala si, jako bez krále dáma. Na šachovnici života, ale vyhrálas,
Láska.. Není to jenom cit který by si mohl/a nechat jít není to sen,který si necháváš snít.. nemusíš se lásky bát
Dnes tak krásně měsíc svítí, k tomu se přidá psí vytí. A atmosféra je dokonalá, už nejsem malý, nejsi malá. Teď čas na polibek přišel,
Lásko, lásko, kde tě mám, lásko no tak nechci být sám. Ty víš, že jsem plný citů, už jsem prošel spousty bytů. Ale v žádném jsi nebyla,
Láska je to,co nikomu nedá spát, láska je to,čeho se má každý bát. Láska je pocit,z kterého srdce puká, láska je pocit,z kterého jsou muka. Láska je moc,která vše ničí,