Konec něčeho, co ani nezačalo

Proč mi to vadí, když už tu nejsi, Asi protože mě Tvé jméno nehladí, Už to není, to co dříve, Ptám se obrazu v zrcadle – kdo jsi? Nevím, ale to mi nevadí… V noci už neslýchám – pššššš – spíme… Mysleli jsme to z nudy, Ke mně jsi přirostla, Já však teď nevím kudy, Už nehraje píseň milostná… Chtěl jsem Ti vše dát najevo, Nevěděl jsem ale jak, Nic k Tobě mi však nejelo… Pouze vlak… Z kterého jsem měl strach, Jako s Tvé odpovědi, Co bys řekla se já, ty ani oni nedozvědí, Možná by se vše proměnilo v prach… Snad bys to cítila jako já, Když jsi „promiň“ psala, Ale proč to psát člověku, Co Tě ani sebe nezná… Hlavně v našem věku… Ale říkám si: „Proč?“ Snad že by…?