Popelka své tři oříšky má. Štěstí ji přinesou šťastně se vda. Je to jen pohádka a ty to víš. Život je jinačí osud je zlí Štěstí je vrtkavé a zlo se
Na temnou noční oblohu vyhoupl se měsíc a zářící hvězdy tančí svůj valčík. Mé oči pláči nad bolestí co svírá tělo mé.
Slzy v očích máš duše tvá klidu na zemi nemá. Ostrý šíp ji zásah. Rána se špatně hojí
Samota. Samota tříská kameny, samota hoří... Samota chtěná i nechtěná, obě ti naloží ramena. Samota dnů, měsíců i roků, ve kterých ti málo kdo podá ruku.
Celí život jsme jen plakala srdce bolavé a duše zraněná. Už nechci slzy už došli. Chtěla bych se smát.
Rozvíjej se ruzicko do krásy. Lístečky rudé máš jako kapky mé krve co dopadají k zemi. Tvé trny zranni každého kdo utrhnout by tě chtěl.
Dešťová víla slzami skrápí vyprahlou zemi. Aby květiny do krásy rozkvetly a jabloně sladké plody měli. Tráva se zelenala. Dešťová víla si sukinku zdima
Můry ťukají do mých oken, hledají cesty, jenž hledal bych sám, místa skrytá, neviděná okem, nenacházím, neb jsem nevítán. Hvězdy mi o tobě šeptají a já jim šeptám o tobě,
Kde sílu vzít když duše umírá a tělo službu vypovídá. Proč žít když krvavé stopy na cestě životem
Vykvetla krásná růžička okvětní lístky rudé jak má krev.Voní až hlava bolí.Trny ostré jak nůž do prstů bodají.
Holubička vzletla Holubička vzlétla vysoko do oblak. Tělu se ulevilo bolest ustala.
- v odlescích vody hledám tvé oči v hlubokých lesích tvou ozvěnu to jemné chvění - ve skalách bloudím, nenacházím
… a promiň, že jsem ti nemoh´ dát víc… jen vyznat lásku… bez ambic.
Podzim si s barvami pohrává duši rozesmutňuje dělám všechno co se dá když mizí naděje Hledám se a nenacházím
- V ZÁKOUTÍCH SRDCE JSI MI VŠÍM znám tě z příběhů osamělé noci seděl jsi na nejvyšší hoře a viděl vše tam dole kde je bolest a tak málo citu
~ „DÍRA“ ~ Někdy mi verše rozmažou slzy, pak každé to slůvko v nich nezvratně zmizí; snad navrátí se zpět! Ta ztráta v duši, ta neskonale mrzí,
Místo tebe mám teď čtivo Pokaždé ač jiný děj Je mi smutno až plačtivo Tvé srdce je na prodej Nenadělám nic už nuže
Kdo se vzepře okupaci S úroky vše potom splácí Demonstrace život stála Sedláčka i Opletala Včetně
Unavená jen si zívni Klidně se mi lásko svěř I tak budeš exkluzivní Jedinečná v srdci věř Unavená jen si pospi
Neutírej slzy z tváře Nepláče se jenom tak Další jméno z kalendáře Zmizelo a jako pták Vyletělo do oblak
Kam jste se poděli? Kam jste zmizeli? Konkurence? A co básně? Proč to tu stále funguje?
Tělo celé ztuhlé, hlava dolů padajíc, tváře tak bledé, ta jiskra zhasínajíc. Ty podej mi své ruce,
Synku, buď kľudný, prosím, už je mi dobre, teraz som hore. Nebo ma prijalo, krídla si nosím, mám tu všetko, je mi dobre. Slobodná duša v nebi si lieta,
Odjedu ti a ty piš Houfy vlaků z nástupišť Seřazené v jeden šik Než přijde ten okamžik A pak všechny popořadě
Po rozchodu v srdci díra Na kterou se neumírá V hrudním koši ale zeje Smutek radost nezaseje Po rozchodu v srdci díra
Právě jsem se vrátil z kina Kde medvědi od Kolina Vrátili mě během chvíle Do období kratochvíle Kdy jsem míval malé boty
Cesta. Cesta beznaděje a naděje. Cesta trpělivosti a pokání. Kolik porušených mostů? Kolik porušených slov?
V myšlenkách zneužitého dítěte nelehko nalézt prostor pro lásku kudy jsem šel tam vražedné peřeje můj život od početí jakoby visel na vlásku občas bývám emočně dojatý
Všeho s mírou tak už dosti Roztřeseni oba v zlosti Nad rámec známého rčení Pohár dvakrát přetečený Všeho s mírou tak už dosti
ztrácím se, v myšlenkách sebe, stalo se, protože mělo se? touha křehne,