smrdí mi nohy v sandálích vlak unáší mě do dáli za obzor mizí duše dne tma dveřmi vchází, vrzl pant srdce mám jako diamant
Vždy, když nemůžu v noci spát, když je mi sladký spánek cizí, tak se pokouším rozmotat to klubko zpráv, lží, snů a vizí. Doba je značně vypjatá
V trávě se třpytí dešťové kapičky jak bělostné perličky. Vezmu nit zlatou navleknu je udělám se krásnou. Sluníčko asi spí nehřeje zemi značenou.
Cesta. Přestaň se bát a vyjdi ze své ulity ven. Důvěřuj sama sobě a svim pocitům.
Postavila jsem stůl pro cizí večer, i když jsem u něj neměla sedět. Oheň jsem nechala připravený, aby měl kdo hřát… i beze mě. Do věcí, co chutnají nejlíp teplé,
Má duše není nedotčená, tiché války za unavenýma očima, sedřená, bolavá, rozbitá kolena, srdce hřeje, všude kol jen zima. Nepřišel jsem obrněný, stavěl z trosek,
Není důvod vyvolávat pláč smutek přijde tak jak vůně jara pln údivu náhle spatřil jsem ve snách zástup polonahých žen obnažená ňadra a pár smyslných pohledů k tomu
kyselou vůni máš kyselou vůni vzdoru máš sílu kořenů co vedví půlí horu kyselou vůni máš
hledal jsem nástroje na pískovišti prosíval myšlenky jako vždycky na pouliční chaos v podlaží odlupují se tam vrstvy ze siluet jako když těla se pokouší vědět
Bývala ušmudlaná má rodná krajina. Podzimní mlhy zrána, těmi den začínal. Nešťastné Krušné hory
Prohodili si svá místa Věřící a ateista Ten co věřil nevěří A ten druhý k večeři Bok po boku dozajista
Do diže dám móku a vodu, zadělám kvásek, to eště svedu a pak z ňé upeču domáci chleba, jednó za čas je toho třeba. Zažit ten pocit z dobryho dila
v prázdný hlavě pochybuju o kvalitách zvířete jak u zpovědi z temnot kde sedím sobě v porotě pohybuju vzpomínkou a chutí být si na blízku mám seznam plný hodnot i osamělých zítřků propásl jsem myšlenky na instantní karmu
. zavřela jsem oči, představila si lodě jak za bouře míří k majáku, naděje- můj pokoj se ponořil do temnoty, stíny kroky a zvuky, není tu už maják
- v asfaltovém tichu, barikáda měst tím vším, prodírá se rezavé světlo podzimu a já pod pláštěm, ukrývám teplo pro tebe - aby nevychladlo, v té digitální prázdnotě
. Zahrada už jen z kamene východ je chladný - Pod kůží doutná oheň... Je tam žena
chce probudit svět co spí pod kouřem lamp ale chvěje se při pohledu do zrcadla střepy se rozletí
Občas si dnes vyjdu do ulic, ze všech stran zlo čekajíc. Přichází dobro, zlo a nic. Víc nic. Trojice, ta odvěká a jedna určitě přijde,
. nikdy nechci a nechtěla jsem co je snadno dostupné nemohu nic vlastnit vše je jen iluze, divoký pták kroužící nad hladinou spokojen ze svým odrazem svobodný a nespoutaný, létat byl vždy můj sen
- někdy si připadám jak primitiv někdy jak prorok po dvou flaškách absinthu a sedmi letech ve sklepě
Občas si vyjdu do polí kde dříve zrálo obilí dnes zde roste jenom tráva tím zaniká selská sláva. Nejsou zde brambory ani len
https://www.youtube.com/watch?v=1ulwMq8sdh4 s tebou i každý dech každý vzdech - rozvířen
ráno mečí budík a já mečím s ním svět se tváří vážně ale smrdí jak mokrej sen v kapse drobný
. ve stopách tvých ztratil se čas divadlo světa opona spadla
Jeden děda z Jistebníku chytil dneska velkou štiku má ji doma ve vaně příště chytnu vorvaně tvrdí babce z Jistebníku
- znáte vlastní rozbité zrcadlo strachu? váš stín démoni v hlavě, co nechcete vidět co jste potlačili... Krampus a Perchta nezmizeli
Na lyžích teď dědeček šusem sjíždí kopeček babka dole čeká o zdraví se leká neuhnul mu stromeček
- tak jako spadne výtah uvízne v šachtě stane se to rychle teď je čas se probudit
Probuzeni oba ránem S překvapením já i ty Okna dveře počmárané Mráz kreslí svá graffiti V poklidu a s žádným spěchem
Vedle gayů visí lesby Dva obrazy dřevořezby V galerii na zdi bílé Tráví spolu dlouhé chvíle A pod nimi štítek Pride