-
v asfaltovém tichu, barikáda měst
tím vším, prodírá se rezavé světlo podzimu
a já pod pláštěm, ukrývám teplo pro tebe
- aby nevychladlo, v té digitální prázdnotě
"obejmi mě a drž, drž pevně"
má melancholie chodí na podpatcích
VŠECH LEDOVÝCH VZPOMÍNEK ...¨
přesto prostupuje něha tou siluetou
kterou maluji po večerech osamění
pak ulehnu za opilej horizont, můj milovaný
snad si vzpomenem na sebe v tomto osamoceným pekle
kde ze slz stává se - jen sluneční popel
noc mi zabodává rezavej hřeb do hrudi
a já vidím nemocný, tak nemocný svět -
pod víčky mám už jen tebe ukrytého
budeš to první co chci uvidět...
tvá blízkost přináší mi klid
nechci lásku koupenou ve slevě
přežvýkanou a přilepenou na stěně
levný víno z večerky
a ráno studenou postel-
žádnou improvizovanou pitvu života
chci opravdu jen tebe vedle sebe,
tak jak vídám ve snech -
to co není rozšlapané cizíma botama
slib mi, že tu budeš až se probudím
a tvůj úsměv nebude jen další reklama na jed
-