Závidím Tvým přesčasům, když ještě spíš. Závidím Tvé pracovní době, to možná spíš. Závidím Tvým vlasům, co dokáží se pnout. Závidím Tvé sponce, co je dokáže sepnout. Závidím Tvým propiskám v řadě stožárů,
Na zastávce, sledujíc siluety postav, hledám Tvou ladnou chůzi, hledám Tebe. Jak asi dnes vypadáš? Jsem plný představ. Vždy překvapen, co můj odhad nedovede. Jsi ozdobou té naší zastávky ranní.
Duši bolavou máš své city hluboko uvnitř skrýváš. Usmíváš se přesto tvé oči pláči což
Střídavé nálady mění se v soužení, chytám se trávy, chytám se stromoví, a pak nic, pouštím se pevných bodů a letím bez důvodu skrze křivdy, které v srdci cítím, nepadám, jen se vznáším, jak hostie na oltáři a ve tvé tváři, anděle můj, nacházím smysl všeho, co bylo, je a bude stůj
Sníh křupe pod mýma nohama, mrholí, dopadá na má ramena, je mi úzko, rampouchy, zchromlé tělo a zeď kamenná. Vítr chce krást teplo z mých neholených tváří, měl bych mrknout, otočit se aspoň proti větru, slzy pálí. Nechci, mám tak výmluvu pro slzy, s prázdnou samotou hovory na okr
Lásko proč se mi vyhýbáš jen do srdce ostrým nožem se zarýváš. Proč jsem tě nikdy nepoznala. Proč nevím jaké to je když
Když malá mořská víla v lidskou lásku uvěřila, zklamaná se na mořskou pěnu proměnila. Kdo v lidskou lásku uvěří, změní se v pěnu na moři. Srdce je vrtkavé, oči hledí, To všichni zklamaní vědí.
Láska je krásný dar srdce radostí tluče a duše štastná je. Musí se ale jak květina zalévat.
Půlnoc odbila, svět spí, sedím u stolu, snažím se psát, myšlenky rychlejší pera, za nocí jako tahle, nedokážu spát. Každé zapraskání dřeva, kéž by byl tvůj krok, každý poryv větru tvým hlasem, ale ty nepřijdeš, nemůžeš, nechceš, jen vzpomínám...časem. Jsi mi vzdálená, skoro cizí,
Staletý kmen starého stromu, co říct by chtěl? Ty však jdeš domů. Do míst za lesem, kam on nevidí.
Spanilá jízda, v nočním šeru, vše co chceš ti dám, na mou věru! Když v příšeří
- chodím po ulici, mezi liánami lidí nejsi nikde - tam kde bych tě čekala... . snad na nádraží, na starým perónu 5
Volám a křičím... Mečem proti meči, když v slova nebo člověka nevěří. Snad zranění jsou z mládí... ... a zbroj si spletli za peří. Snad síla těla bez zraku orla..
Miluji tě platonicky Čekaje na první krok Nepřicházíš jako vždycky Stejně tomu každý rok Odtažitá přezíravá
Já jsem otcem a ty matkou Děti dávno brázdí svět Vlasy máme jinovatkou Pokryté už mnoho let Já jsem otcem a ty matkou
Postihla mě mortalita Moje láska totiž lítá Když jsem pryč tak k cizím dveřím Tak to bývá když se věří Příliš moc
Beze spěchu staň se mou Nebuď prosím lakomou Vzácná jsi jak alpská protěž Moje srdce něhou potěš A já
Chci být k tobě blíže Přestože to nejde Všude kolem mříže Někdy se tak sejde A před nimi stráže
Prochází se spolu sami Ruku v ruce Benátkami Gondolou po Canal Grande Se vším všudy první rande Uzavřel se lásky kruh
Mám pro tebe dobré zprávy Chci tě lásko bez úpravy Jak se říká zasyrova Každou chvíli zas a znova Pomilovat přirozeně
Milovala jsi mě zdá se Zřejmě jenom ve zlých časech Kdy ti bylo víc než ouvej Ty boty si nevyzouvej V mém srdci už není místa
Hezky se na tebe dívá Něžně napůl odkopanou Na posteli vedle zdiva Než tvé oči k ránu vstanou Hezky se na tebe dívá
- někteří muži si myslí že láska rovná se pivo pěkně orosené, chladné a pěna načechraná jen nevím zda to tak už ocení žena pak jsou tu další zvláštní závislosti
Možná že to divně vyzní Chtěl bych býti invazivní Prorůstat do tvého nitra Včera dnes a také zítra Jak z nádoru metastáze
I ve vztahu kolikrát Náhle přijde velký zkrat Po nevěře plné chtíče Bez pojistek bez jističe Nenahodiš život zpátky
Do psacího stroje Zandám první list Neprozradím zdroje Až ho budeš číst Pro mé srdce nejsi nicka
Unavené duše, z práce se vrací Mozek se vaří, těla se kácí Tam dole v helheimu, na chybu čekají Aby ti ukradli, co sami nemají Pro záda bolavé, pro tisíc starostí
Střed zrcadla. To tu po mně zůstane. Prázdná kulička, Bombička varlete A hladový hadr plný slz.
Složitá jsi každý říká Jako kostka od Rubika Nepodléhám ale klamu Světového hlavolamu Znám tě totiž vic než dost
V každém věku je to možné V srdci náhle někdo rožne Nechá svítit aniž zhasne Dál už je to přece jasné V každém věku je to možné