dívam se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním, že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli. pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím, náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly. příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých, jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
tak osamělý a tak prázdný, cítím se ve stínu kam žár tvé lásky nyní nehřeje.. tak chladno je mi a tak smutno, je to pocit jenž nikdo zažít si nepřeje.. úzkost teď svírá mé nitro, těžce se dýchá, myšlenka myšlenku střídá.. štěstí mě obchází obloukem širokým, v hlavě zvuk ostrý jak
Když viděl jsem tě poprvé hned dech ráčil opustit mě srdce zběsile bušilo a po chvíli tušilo, že bude bít jen pro krásu tvou a mysl krásně bláznivou a teď vím, že dal bych vše za překrásnou
Poslouchám písně krásné a ve mně je smutno,to je jasné. Mít své srdce pohromadě jako dřív. Už ani nehledám nikoho,kdo by mi ho spích. Prohrála jsem svůj boj s láskou,
Cítím se v bezpečí, když mě objímáš a šťastná jsem, když se na mě usmíváš... Ty chvíle krásné dávno minuly nás, tak zkus vrátit čas zpátky zas. Proč právě já jsem stále zamilovaná,
Den šel spát... rozsvítí se svíčka. Zůstaň před zrcadlem stát. Co vidíš? Odraz svého srdce? Já musím se tě ptát.
Máme piknik v minovém poli, děláme, že to nevíme. Hrajeme každý svoji roli, a skrz sebe civíme. Jíme to, co jíme obvykle,
Byla jsi se mnou každý den, já těšit na tebe se chtěl. Bylo to jako ve snu, tak krásné, dlouhé, a zamilované. Pak jednoho dne, z čista jasna jsem se probudil
Doma sedím a jen o tobě přemýšlím, jestli jsi pro mě ta pravá. Když venku ulicí se procházím a na protější straně ulice tě spatřím najednou je svět kolem jinačí.
Miluji, když Tě mohu ve své náruči obejmout a pocit Tvého bezpečí Ti tak nabídnout. Miluji, když dovolíš mi koukat se Ti do očí, potom se mnou se celý svět zatočí... Miluji, když můžu hladit konečky Tvých vlasů,