Dnes když jsem Tě spatřil, a Ty ses na mě usmála. Svět se v tu chvíli rozzářil, když jsi tam tak stála. Byla jsi krásná jako růžička,
Myslím na tebe v noci i ve dne mé srdce pomale laskou bledne už bych tě chtěl držet v dlani ale asi je to jen pouhé přaní teď si myslíš že ti lžu
Miluju jenom Tebe... I kdybych měl jít do nebe i když vím,že jdu cestou slepou chtěl bych žít s Tebou, protože Tebe pouze miluji
Jen prázdná slova v uších mi zní, jen prázdné věty vypouštím z úst, mám teď být někde sám a šťastný s ní, ale něco řeklo jí jeho ruku pust. Ptám se lidí kolem proč se to stalo,
"....semkla se k sobě naše těla aniž by tomu náhoda tak chtěla, tomuto dění v kouzelné chýši předešla paní v ruce držíc plnou číši. Zaryla nehty k voskové svíci
Už dávno padla černočerná tma a mě se moc stýská lásko,paní má! Jsem jen otrok Tvých snů a přání, čekajíc na štěstí,na Tvoje tání. Jsi mojke Sněhová královna
Když se zamyslím, nevím, kde bych začal, můj dík, obdiv, kde bych tohle všechno načal. Nastala doba, kdy vůbec se mi nedaří, však tvoje pomoc, úsměv na tváři mi díky ní zazáří. I když říkáš, že to není moc,
Jsi celý můj svět se svým překrásným smíchem a já jsem poraněn láskou se srdcem probodnutým šípem! Anděl ten škarohlíd nevděčný,
Nevím kde začít a kde skončit. Vhodné slova hledám, ale žádné nenacházím. Z žádostí o tvou ruku mé myšlenky v hlavě hází, ale odvahu se tě zeptat nenacházím.
Dnes zemřel Ondřej Vandas mlád, sic na světě byl rád. Života ztratil smysl, kam se mu asi zatoulala mysl. Nohoma na zemi nestál již,
a mé srdce je v Tvém držení! Rád bych políbil Tvůj květ a cítil rozkoš v jeho sevření! Rád bych líbal Tvou šíji,boky a láskou k vrcholu stoupal mílovými skoky!
Když jsi mi na blízku, tak vznáším se jak na lístku. Když mi smutno je, tak jediný pohled na tvou fotku mně u srdce zehřeje.
Světýlka v dálce blikají dva milenci se v parku vášnivě líbají jsem to já ze svím miláčkem když se loučíme zalikám se pláčem ona nemúže,nemúže odejít
Kdybych teď odešel ze světa živých, žaloval bych na celý svět! Že závidím ptáčkům, jejich bezstarostný let! Vykřičel bych ze svého srdce bolest a žal,
Milionny doteků a něžnůstek chtěl bych Ti lásko dát! Vidět Tvé oči,Tvá ústa,jak umějí se smát. Říkat miluji Tě,chtěl bych Tvé srdce v touhu rozehřát. A pořád Tě líbat a šeptat,jak mám Tebe rád! Když mluvím o lásce,blikají hvězdy
1. Smutek, trápení deprese a slzy, tyhle věci mě nepřejdou brzy. I když ten smutek někdo nepozná, časem to okolí rychle rozezná.
Noc se vleče, já tu sedím sám..stačilo pár vět. Svět se zbořil..voda strhla břeh. A zbyl nám prázdný svět. Už necítím nikde lásky dech.. Od rána do večera toulám se pouští,
Svědomí činy jež konal jsem spalují, mračna výčitek černá se nademnou stahují. Myšlenky temné celou mysl obklopí, déšť z mračen výčitek bolestivě mé tělo pohltí. Spolu se slzami viny vytvářím sobě muka,
Srdce vroucím žalem samoty oplévá, slzami zlost,bezmoc a žal zalévá. Tu,co srdce má nejraději u sebe nemá,propadá tak beznaději. Kamarádi,společnost,vše mu bez ní je jen přítěží,
Když mě chvíli nevidíš, začne se ti stýskat? Odpovíš ano, nemá mě kdo v mých vlasech vískat. Když mě chvíli nevidíš, začnu ti chybět? Odpovíš ano, musím tě vidět. Když mě chvíli nevidíš, nejsi ve své kůži?
Lucince Lásko má,kdybych uměl malovat, namaluju Tebe,jak stojíš u postele. Jak ti voní vlasy po ovoci, jak ti září v noci oči.
Kdybych dneska zemřela, zemřela bych šťastná. Splnil se mi sen. Toužila jsem se tě dotýkat, mohla jsem. Toužila jsem s tebou usínat, směla jsem. Chtěla jsem vedle tebe jen ležet jako včera večer.
Má nádherná, něžná krásko. Jak rád bych ti říkal: Lásko. Však jiný měl přede mnou náskok. Tak nezbývá mi, než zas a zas doufat, že osud ve správný čas
Jen jeden pohled mohl bys mi dát, jen jeden úsměv,co umí hřát. Jen jeden polibek-byť jen letmí, jen jeden dotek než se setmí, abych já až budu spát,si mohla o tobě nechati zdát.
Ach příteli...chtěla bych- oblázkem být ve tvé dlani, chtěla bych být Štístkem, jenž splní Ti všechna přání. Chtěla bych-
Co to má za smysl, podezírat léto z nečestných úmyslů, když jsem milencem jedné z doby, možná jsem až k podzimu kles, však říkám si: „Co by…“
Na piánu, Má drahá, Ležíš nahá, Ležíš přede mnou, Takový pohled po ránu…
Láska je kouzelné slovo, ovšem na světě jí není mnoho. Kouzlo lásky spočívá v tom, že si dva najdou v sobě zlom. Je to kouzlo na světě jediné,
Po lásce se rány hojí to samota je vyhání svou holí. Přimkne se tak až to bolí a královna smutku si svoji obětˇ zvolí. Mnohé z nás tak jediným úderem skolí.
Člověk pozná co měl, až když všechno ztratí, je to pryč, je konec, už se to nevrátí. Musíme se s tím smířit, ikdyž to nejde, musíme počkat až láska sama odejde. Necháme jí jít s jiným, ať je šťastná,