V odrazech barevných úlomků ve snech které se zřídka setkávají tvoříme společně spletitá předverší jako modrá užovka se proplétají děravým svítáním.
Krása koně víc než žena Do postele uložena Marná je tak její snaha Byť by byla zcela nahá Krása koně víc než žena
Ze tmy v hlubinách věnoval nám Bůh hvězdný tah : anděla ve
Rukou jemně a něžně pohladím Tvou tvář, pak ji uchopím do svých dlaní, poté Tě políbím na Tvé rty, zlehka jako pírko Pevné a bouřlivé objetí
mám rád tyhle pořady... o buchtičkách, rozpíčkách, smetaně a hnětení... ... člověk se ani nestihne začervenat
Žiji pro lunu pro ten jas pro pouto co vede z bažin
Krása že až dech se tají Není skoro slyšet srdce Jen hodinky tikotají Z posedu na levé ruce Krása že až dech se tají
Synku Jaroušku, bez Tebe bych dotepala do úplného konce miluji Tě
Vyznat lásku k cizí ženě Když máš doma léta svoji To se bouřka rázem žene Nezáleží na vývoji Vyznat lásku k cizí ženě
Sleduji tě zpoza víček Pozorně už drahnou chvíli Jak se snažíš trefit míček Oranžový nebo bílý Pálkou
Přinesl jsem kytku z louky Pro ženu co vídám doma Přezírá mě dlouhé roky Jako kdyby byla v kóma Přinesl jsem kytku z louky
Prošel si se mnou peklem za ruku držel říkal vše bude dobrý ne zlý
Splnil se dětský sen, pohladit tě po tváři v jediný den, líčka ti rozzářit dívat se ti do očí, políbit ti rty držet tě v náručí, líbat tě polibky sty
Snad řeknou ti řádky, čas vrátil bych zpátky, už nenechat se odbýt, výdrží znovu tě dobýt, budeš tvrzí která bude dobytá,
Leží tu jak přikovaný Aniž by se pohnul z místa Ať už ústy nebo dlaní Díky tobě dozajista Leží tu jak přikovaný
Manžel křídla vážky blankytné křídla lásky nádherné
Nechali jsme těla splynout Toužebně leč beze spěchu Pokojem se jaly linout Naše vzdechy pro potěchu Nechali jsme těla splynout
,,Co pro tebe láska znamená" Se každý ptal A já nikdy neznala odpověď Dokud jsem nepoznala tebe Přísahám že v tvém obejmutí
Dívám se a je to marné Moje tělo lásko stárne Ještě že si vím s tím rady Býti duchem stále mladý Dívám se a je to marné
Příšla jsi za mnou do porodnice a ukázala svoje věrné srdce obě jsme plakali
Mé srdce to tvoje spoutá Jak vězně na rukou pouta Jen místo řetízků z oceli Polibky co lásku zocelí Mé srdce to tvoje spoutá
Anděli můj hrdě stojím anděli můj já se bojím tmy Záříš srdcem při mě stojíš
Vždy Petře při Tobě budu stát i když chtěl by jsi to vzdát
Broučku statečný Já vím život je boj co však s tím já zářím štěstím
Vítr modřínům češe kudrliny do duší prší nám černé saze v loužích se rozpíjí temné stíny za chvíli protrhnou citů hráze Tak stojíme tu smáčení celí
Všichni jsme děti Boží, prostě kluci, holky, i když jsme mnozí dospělí, známe se ze školky. Všichni jsme děti Boží,
Když létem rozvoní se tráva a večer tiše oknem vchází jen stěží se hříchu odolává když roztají srdce křehká pak sladkých lásek příběhy
Potkala jsem v životě svého anděla strážného Petra manžela ,
Jako dítě nedospělé Utekl jsem do postele Od své mámy k jiné ženě Zvědavost je co mě žene Knoflíčky na její blůze
Ty jsi tam stál a oheň vzplál jdeme v dál... Oheň je v nás ty a já