Vesmír se v nekonečných časech vlní, láska v něm třpytí se, jako vánek se šíří Je jako melodie, co srdce zpívá, dva lidé v ní tančí, spolu se shýbají Láska je příběh tak starý jak svět,
Ve svým temným bytě chci Tě mít loutny nám chtějí znít a já procitám
Dokud tvoje srdce tluče Sevřu si tě do náruče Aby jsi mi neutekla Do nebe anebo pekla Dokud moje srdce tluče
Oba k ránu přivstaneme Před východem slunce Dokud je i ticho němé Jako ústa sumce Nikde nikdo ani noha
Za včerejšek lásko dík Vzala jsi mě na piknik Pár společných okamžiků Dotvořilo romantiku Lavičky a lampy k tomu
V srdci zůstala neopětovaná láska, co plápolá, ale snů se nedotýká V očích bezútěšný tanec slz, hledá cesty a objímá pouhé prázdno Vzpomínky se mísí s touhou a bolestí,
Neumíme na piáno Přesto oba prsty hravé Řekneme si kdy zas ano Dotýkat se je tak zdravé Neumíme na piáno
Ve stínu noci, kdy hvězdy svítí, květiny sladkou vůni dýchají Spojeni jsme tajemnými nitěmi, vlny touhy se vlní Na rtu se jemný polibek toulá,
VĚNOVÁNO MÉ PRAVÉ LÁSCE, PŘIKLÁDÁM K BÁSNI, JAK ZPÍVÁM PÍSNIČKU JEDNOHO DNE SE VRÁTÍŠ OD VĚRY ŠPINAROVÉ https://www.youtube.com/watch?v=JOiKJBu5mjU VYSVĚTLIVKA: MŮJ PŘÍTEL SE JMENUJE JOZEF ALE MÁ VÍCE DUCHOVNÍCH JMEN. JOFIEL, JAN A STPOUSTU DALŠÍCH DUCHOVNÍCH PŘEZDÍVEK...ARYZEL A
V temnotě zimní noci, kdy vzduch hřeje mráz, rozhoří se příběh, jak v kostce ledu láska zmrzla Jiskřivé oko měsíce na mě svým svitem padá, zmrazená láska, chceš se nechat nezvěstit? Vstupuji do zahrady, kde Tvé srdce klidné sní,
Na vlnkách moře kráčí ta jejíž sny se Ti zračí modré hlubiny a lásky tajemství
Jaroušku lásky si dítě a naše vše spojil si v krásu světy naše
Za tepu přátelství v srdci zvláštním zdali povíš víc bát nemusíš se nic že zradím
Všude kolem vlčí máky Sluníčko a žádné mraky Červené jsou jako rty Přiberu tě do party Přes den budeš uličnicí
Matičko dnes jsem si knihu objednala: jméno má : Budu ti dost dobrá? Chybí mi Tvá vlídnost a cit láska matky
Naštvaný sám na sebe si byl s vlídností v očích když si promluvil "Jarouška mi tu nech" ostře si to řek....
Nespočetněkrát jsem už o lásce psala, věty, slova, vize nebo básně, k tomu hudbu na piano jsem hrála, a dohromady to znělo občas tak zvláštně krásně, to nejkrásnější ze mě vycházelo když jsem se cítila smutně...
Stůl a křesla šálky čaje Rádio co tiše hraje Aniž to snad samo tuší Písničky pro čtyři uši Stůl a křesla šálky čaje
Uhýbám před sebou v duši uhýbá můj klid a cit tak nekřič matko má neb dcera na matku napojena
Jupitere, Jupitere.. Kam Nás to táhneš nedohledně. Poblíž Ryby a moc touhy a co kdyby.. Jupitere, Jupitere.. Co a s láskou, to bys věděl jak nedělat chyby?
Otevřené cizí dveře Přímá cesta ku nevěře Podlehla jsi jeho svodům Jsme jen krůček od rozvodu Asi už mě nemáš ráda
Miluji tvé noční výzvy Zapiš si to za uši Byť by po nich zbyly jizvy Nebo šrámy na duši Miluji tvé noční výzvy
Nejkrásnější křivka každé lidské tváře obsadila na den kousek kalendáře- pátého dne října
Zhmotnila se naše touha Nad dekou nám hlava čouhá Jako maják do krajiny Dnešní den byl lásko jiný Na poslední chvíli
Ač jsi hluchý nebo němý Život tvůj se rázem změní Neboť Láska srdce léčí I ve znakové řeči
Protahuješ se mi líně Jenom tak a na mém klíně Proto vrním jak to kotě Na sluníčku někde v koutě Protahuješ se mi líně
Za všechno na světě Snad láska v srdci mém Na cestě hřeje tě Když myslím na tebe Srdíčko třese se
První láska mívá hody Zvídavá je od přírody Strom košatý větve k zemi Ukrytá před zraky všemi První láska mívá hody
Doteky křídel co bolí z ran padá peří Bruška na stromě k zemi letí do pekel století
Hraješ V mém životě hlavní roli Jako náplň do kremrolí Sněhobílé potěšení Křehké tělo duše ženy