točím se v kole jako dým z cigaret nahoře i dole pak usedám zpět na ret. Jsem pachuť i chuť
Kosou ostrou jako břit, utnu žlutých tulipánů, nemohu oko přimhouřit a zasazuji další ránu. Padají lístky okvětní,
Vycení zuby, zježí srst. Vy všichni mlčte, k ústům prst. Lesní ďábel,
Dlouhodobě poraněný. V každé řadě poslední. Připadám si jako mrzák tělesný i duševní.
to jsou fracci oba, schází se na intoši, píšou si kdo má delší uši.
Co se to stalo? Kdo toužil po bolesti? Proč jen jí na milost bral? Jak mohl být tak slepý, tak naivní
Ž e jen jeden nám byl do vínku dán toť jeho největší je nedostatek on přeje si být milován být vzorem dětí, otců, matek I když osudem je těžce zkoušen
CHCI zavřít oči zmizet pod závoj lhostejnosti v klubko se stočit neb všeho již mám dosti CHCI na chvíli zapomenout
Ctěla bych běžet,utíkat až na dno svých sil nechat vše za sebou nemít nic jen hlavu
Hledáš a nejsi sám...správnou cestu čekáš na můzu,či povel z nebes,radu naseptávačů kdo ví,nepoví Myslíš si,už jsem viděl spoustu spoustu očí,uší,rtů a citů
Být sám sebou v dnešní době, je těžké věřte mi. Však nutné je jít vstříc vší té zlobě a lépe bude na zemi.
Zklamání se mísí s vírou. Nevím kde jsi, ale musíš být. Potkej mne dřív, než najdu větev s nápisem - zde lze se pověsit. Zachraň mne dřív, než svoje žíly
Navzdory svému pochybení hledám pravdu a život v černé jámě lživého snění. Řekni co je a co není? Konec co v cílový start lidského chvění
Věř mi, opravdu se snažím. Hledám rovnováhu, loďku vyřezanou z mýdla na potoku. Víš, co je štěstí? Když vyhneš se ráně pěstí,
probděná noc v doufání zapaluju si cigaretu nenamáhej se nemusíš tu být
Připadám si jako věž, které neustále lžeš. Abys dosáhl vrcholu, jen aby to nebylo pomalu. Možná,že jsi opravář
Hladce zarostlý a navoněn tradiční vůní cannabis for men. Lidé se dívají, otáčí, křičí. Když si jdu pro dávku všechny mám v piči.
Zakřičel si z plných plic. "Já jsem člověk, co je víc." Ozvěnou mu přišlo zpět. "Není ti co závidět."
Čaroděj co má dřevěnou tvář a neviditelnou zář, stále mlčí a přesto je lhář. Jeho místo je v koutě kde čítává svůj snář.
Nemohu zavřít oči uřezali mi víčka a nutí mne sledovat svět jak se točí kolem zlaté mince Nemohu pohnout hlavou
Chroptějící býk v aréně, rudý matador na scéně. Lační diváci úžasem ztratili kontrolu nad hlasem. Utvořili zabijáckou vřavu,
Dvanáct poslů v kruhu stojí jeden k druhému pět kroků úděl stejný je navěky pojí nehybně stát nespočet roků Vprostřed všeho jsou tři ženy
ano říkám většinou,ano jako trouba,lidé nechci rozhněvat,cloumá semnou zloba.faleš cítím před sebou ,hloupá sou i slova.ano je to jediné co mi vrtá hlavou ,proč jen ano prospívá a ne leži stranou.sem spíš hlupák ,než to, co dobrák dělá.ano je přece lehčí, tak co se mi furt honi h
Poslouchám mořské mušle a ony mi šumí, perleťové i ty zašlé a divím se, jak šumět umí.
List za listem, otáčí se,padá.. Do mé hlavy, pochybnost se vkrádá. Jak zvolit?
Je brzo ráno mně chce se trošku spát, co pak budu dělat lehnu si, a nechám si něco zdát.
Sliboval zlato právo a mír Pro každýho z našich řad Když zvolíte mě následujte mě Já nastolím boží řád Poznáte lásku spravedlnost
Pro mě už není místo v černém světě Nemám sílu žít na zničené planetě Každý musí životem nést svůj kříž Ale mé vyčerpání je stále blíž Proč tak mám skončit
Bohatství peníze každý chce hned mít Nic nedělat a jenom jak boháč si žít Nemuset se zítřku bát a ze svýho si vzít A mít všechno to o čem můžeš jenom snít Takový jsi i ty
Život je nutný, jenže někdy tvrdý jak kámen, často je smutný a bolí, přesto říkám Bohu své Amen! Život je pes,