Sbohem, musím už jí, sbohem, nemůžu stále snít. Sbohem, rodino přátelé, sbohem, tvařte se vesele. Sbohem, odcházím s úsměvem,
Volal jsem Boha ve chvílích soužení a prosil ať zbaví mne žalu a trápení. Však odpovědí bylo jen ticho a mlčení. Tak říkám si: Je vůbec Bůh anebo není? Přítel jenž po dlouhá léta mu sloužil,
Chci, aby byla tma a přitom svítilo slunce, pod vodou dotýkat se dna a neutopit se v tůňce. Venku se válet ve sněhu,
Snil jsem o světě, snil jsem však jen chvíli, tak nad mou řečí zabděte, dokud proň mám síly, a poslední teď ujdu míli.
Život plyne jako v tužce tuha, pomalu uniká jako vzduch z plic, mizí z oblohy jako barevná duha a nemůžeme si ho vzít víc. Ale kdopak by ho chtěl,
Kráčím po té cestě, po chodníku ve městě, co mě domů vodí, po té každý chodí. Na nebi slunce svítí,
Každý z nás má oči, ale málokdo prokoukne faleš. Každý z nás má nos, ale málokdo ucítí i lež. Každý z nás má uši,
další z neprospaných nocí oděná do pláště barvy bolesti šourá se v dál a hvězdy bere sebou půl kopy mrtvých cigaret
Prach jsi v prach se obrátíš tento osud nijak nezvrátíš vydáš se snad po smrti na cestu do ráje a jestli ne ,tak poznáš jak pekle horko je Taky se můžeš znovu narodit
Sedím takhle u potoka, kapři nezamhouří oka. Můj odraz ve vodě se odráží a kapka spadla mi na paži.. Je léto, je krásně,
Nedat zkoušku? Nevadí, večer s kámoši všechno zahladí. Druhej pokus ještě mám, naučim se líp a pak to dám. Nevěšet hlavu a jít dál,
Život je boj a bojovat se musí, kdo nevěří, tak ať to zkusí. Vytyčit si cíl, stanovit si cestu, že, to vyjde, šance jedna ku stu. A možná i jedna ku jedné,
Sedím v okně,kouřím špeka... přemejšlím co jsem za člověka... Proč příroda mě stvořila... kde všude jsem byla..a nebyla... Dnes tu sedím v okně sama...
Když jsem si jako malá holka pouštěla na gramofonu desky, celým srdcem,celou duší věřila jsem, že všem lidem na světě, se žije víc než hezky....
Co asi skrývá se za bránou již divoká růže obrůstá? Tušíš skutečnost neznámou a nic nebrání ti zde zůstat Tak jen vstup a překroč ten práh
Dnešní ráno, probuzení, hezký sen, konečně zase začal dobře nový den. A nejen ráno dobrý, poledne, setmění, ani jsem netušil, že se to takhle změní. Asi jsem to ze sebe konečně dostal pryč,
Dvanáct hodin večerních odbylo na orloji, do osamělých ulic vkrádal se chlad. Z hospod odešli poslední štamgasti i šachisté skončili svou hru, když jeden z nich dal mat.
Ze země vstal stonek nový, na něm poupě plné sil, uvnitř další příběh snový, tím příběhem můj život byl. Slunce jsem hledal den co den,
jenom par měsíců co mě štěstí opustilo co vše jsem měl teď o všechno se zhroutilo smutek a bolesti teď mám jen byli to krásné časy
Nejlepší myšlenky mě napadají, když tebe zlý hoši přepadají nejhorší muka pro mě, když snaha není ve mně. Největší zbabělec já,
Když zdá se, že Ti štěstí nepřeje, když roníš slzy bolesti, podívej se nad sebe, anděl je v tvé blízkosti. Když svůj mu povíš problém,
Začíná nový den, vše do teď bylo jen sen. Sen, který začal sladce, i průběh šel hladce. Bum, konec, můra noční,
Nebe není místo kam duše odchází. Nebe je pocit, když zdar tě provází. Peklem tě straší páteři,
Svíce tak snadno nedohoří má sílu vln v dalekém středomoří má moudro starců, klid ticha, skonů pokoru dýchá v ní pýcha, divokost divošských táborů. V plamenu svíčky je stálost kamenné bisty...
Bolest ta neklepe vchází a nezve se, pláču pro hlouposti, v hořícím domě. Láska která pálí
prázdná myšlenka je jako list časem nás opustí, tím jsem si jist když chybí jí vláha, vadne chřadne, schne a nakonec spadne prázdné slovo je jako jalová hlína
Tluču hlavou do stěny, ta hlava je moje, domem duní ozvěny soukromého boje. Zkouším z hlavy vymlátit
Nemůžu říci o tvých problémech nic, když mám i své, avšak postarám se o to, aby neplakaly oči tvé. Co já můžu říkat o životě, když ho nemám perfektní, avšak perfektní ho udělám tobě, i kdybych měl smůlu, spolu poputujeme jenom vzhůru.
Z vody vyjmutí, do hlavy zabití, noži řezaní, v mouce balení. Smažení v oleji,
Kužel života a koule smrti, u cíle jsou chrti to samota nás drtí. PÁN a SLUHA-