Ze srdcí svých čerpáme lásku,zlobu, nenávist,vše s radostí si dáváme,vše co člověk může snést.Ať už radost z nenávisti,at už radost ze zloby,všechno s láskou,bez bolesti,vždyt toto všechno,to jsme my.Naneštěstí to co máme,máme v sobě každý znás,co dostaneme dáme dále,at není škod
1.Jsem jako tělo bez duše Jsem pustej prázdnej chrám Jsem strom co dál růst nemůže Jsem bolest co teď mám. 2.
Vzduchem letí bláznovo hřích která končí jak ukradená vzducholod,přistane,a vzplane jak černá myšlenka která proplouvá dírou v hlavě.Ten pocit je lehký jak svědomí-odlehčit tu tíhu,a přitížit lehkému,to první si přejem,a to druhé chceme,jsme něco mezi tím-nenápadně,mezi tím jsme
Krutost krutá kroutí proutí, slepec slepý lepí smetí, láska lásce, vše je v sázce, smutek smutku, slzí vskutku, a zlost zlosti zlá je dosti,
Cítím slzu v oku, však nechce kapnout ven, chci tě po svém boku, však je to jenom sen. Propiska mi padá z ruky,
Co když, vše co vidíme, vnímáme je pouho pouhé snění, co když, se pouze bojíme náhlého probuzení. Realita je tak krutá a strašná, že se sami bojíme o její pochopení, tak radši přecházíme do lepších míst, do spánku a snění. Někdy se snažíme vrátit své chyby zpět, a vše to špatné d
Pasodoble býčí energie, Rumba romantická noc, Tango sexy partnerská alergie Quickstep kroků hrozně moc.
Pro kluky otrava z povinnosti, pro holky splněné přání. Dva tanečníci jak zázrak nicotnosti. Nikdo nemá ani zdání. Snaživě houpají se do rytmu.
Jaký je smysl času? Vždyť všechno ukončuje k ďasu! Vždycky se těšíme na začátek a stěžujeme si na konec! Vždycky je nějaký počátek
Proč nejde zastavit čas? A proč vůbec tak utíká? Já byla bych aspoň všude včas! Kdy už ten budík dotiká? Přestali by tikat hodiny světa.
V ruce hmat, v ústech chuť, v šachách mat, padá suť. V uších sluch,
Někdo je pořád v knížkách a někdo neustále se zbraní. Někdo chodí po špičkách. Někdo se adrenalinu nebrání. Někdo pořád spí v učení.
To že zdál se ti sen, zjistíš vždy ráno jen, potom si s toho pomaten.. Jako já, sen se mi zdál,
Kapky deště omývají mou duši. Duši,která umírá žalem. Kapkám to na mě moc sluší, vítr se zamiloval málem. Vítr, co odfoukne smutek,
Minulost se změnit nedá, co se stane, nelze vzít zpět, každý nový začátek hledá, za tím co bylo, chce nechat jen pár vět. Taky bych to chtěla,
Ve splněné sny věříme spolu, doufáme v ně, když hvězdy padaj dolů, přejem si je, když sfoukneme svíčky, myslíme na ně se zavřenými víčky. Není jisté, že se splní,
Začalo to zcela nevinně, teď skoro počítám si promile, jak dál to mám unést, když snaží se mě vše dolů svést. Tak počítám si co mi zbývá,
V rozdrásaných rukou brázdami osudu, se slepeckou hůlkou zmítám se v neklidu svých vlastních pochybností.
Život je těžký, ze všech stran, chcem jej projít pěšky, však narážíme do ostrých hran. Jednou je to bolest,
Políbila mě můza na čelo a v tom mě napadla úvaha. Myslím, že se to státi nemělo, utekla mi má rozvaha. Já naivní hlupák teď vděčím můze,
I v dnešním perném dni tluče zvon, kterému dávno vytrhli srdce. I v dnešním příšeří se hledá láska, která je stejně němá. Asi se dívám příliš
Inspirace odchází, už nemám proč psát, bolí mě to, protože to mám tak rád. Přijde mi, že už nemám ani pro co žít, nenalézám důvod, proč na světě být. Tak jsem se chtěl rozloučit se všemi,
Chceš to? Chceš to tak moc a nevíš, jak toho docílit? Nezbývá ti už nic jiného, než jen se pomodlit. . . Prosit o nemožné? Možná se stane zázrak. . .a jeden velký obrat. . .
Směji se, smát se mám, prý smích je srdce lék, a tak pláči radostí a žiji každým dnem, vždyť je nás všech osudem,
Když bývá člověk ožralý, tak je hned ve všem všeznalý a nic mu není překážkou, nešetří trefnou narážkou, baví se rodičovskou přednáškou.
Když se hrozně člověk bojí, určitě za ním někdo stojí. Kdo ten strach zahnat pomůže, i když někdy s tím nikdo nic nezmůže. Mít strach je přirozené, to víme,
Když cítím tu vůni… Vůni pocitu, který ještě neznám… Ošívám se a říkám si, to není to co chci… Dělám ze sebe to co nechci… Hraju si na něco víc
Zamysli se nad tím to: Řeknu-li slovo, ztratím to. Budu-li mlčet a pouze
Ty mnohocípé krásky, co zbavují nás každé vrásky a když padají z dolů z nebe, mám jedno přání - a to Tebe. Vím, že se to splnit nedá,
Život je tak krutý, háže nám pod nohy klacky, pruty a pak osud, to je král, každý se s ním nejednou pral. Ničí naše přání, sny,