Ve vlaku za bouřky Zažehla oheň Do kupé přisedla Snad z LA woman Vypadá divně
ZPĚV PTAČÍ pohodu zračí Ohlédnout se někdy stačí Nebe čisté
to je sláva nemáte ani zdání polím vláha boží požehnání Silnice je val
Parafráze: OSUDOVÁ RÁNA Časně z rána zemřela matka do hrobu dána
Myšlenkovej výron na papír mi vystřík: Jak černá tuš na naději, co se nikdy neukojí. Nenaplněná touha
Koukám do očí smutku a vidím sebe v zármutku. Proč? Ptám se sama sebe. Proč? Nikdo není kolem Tebe. Odháněla jsi všechny ve strachu z ublížení,
Tam na břehu Smetanovy symfonie, v času běhu, v tónech peřejové melodie. Tam mezi mládím
PESIMISMUS Je tu zas beznaděj Času není habaděj Slza pálí na víčku dávno není sirotek nevolá mamičku
VNUKNUTÍ polibek Múzy? Ne každý den noc přinese sen jenž verš zplodí
S odbitím hodin, čas spánku se blíží, těžkne ti hlava a oči se klíží. Stíny nad tebou se sklání, noc co noc se vrací. Polibek skrytý v dlani,
SVĚŘÍM SE nevím komu Třeba tomu stromu u našeho domu nebo zvolám v lomu
Chtěl bych se podívat své hvězdě do tváře, chtěl bych ti číst ze svého diáře. Chtěl bych si zařvat z vyhlídky ze skály, chtěl bych si připnout záslužné metály. Chtěl bych být hrdý na to co umím,
TOUŽÍM, toužím lásce sloužím až se soužím Jsem jejím otrokem Nemám kůží hroší
Klidně šetři dechem malý a plač potichu, Protože i když pláčeš nahlas tvůj smutek nikdo nevnímá, Cítit se jak s kudlou na břichu, Prosím dochazí mi síla!!! možná špátné verše ale to jak se citim nevim jak vyjadřit někdy si uvědomíte že vám minulost prostě utekla a nic s tim neudě
Život, jako představení, možná, že hra od Shakespeara, v tvých očích hledám odpuštění, a srdce mi úzkost svírá. Vím, že nedočkám se pochopení
Když někde stojím tam se i najím případně sednu třeba na bednu Snadno i padnu
každého rána zcela sama bez pyžama den co den v roce smáčí se v potoce
Píše se znova a znova o lidech bez domova Díky prastaré „Tatře“ už nebydlím v patře ale ve zmíněném voze
* JEN TAK Vlnka stíhá vlnku Na protějším břehu závidím tu něhu srnec laská srnku
"Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem!" Změněno na: "Ty po mně jedem zmijí, já po tobě křehkou poezií!" Doplněno: Hněv se rozplyne a zmizí, smířit se, není nám cizí.
BÁSNÍKŮM K POSOUZENÍ Slovem nenasytíš Vydat sbírku básní to každý ani nesmí obsah může být děsný
Kdo moc myslí často vymyslí i nesmysly Zvěstuji vám zvlášť tobě
Přemýšlím tak o světě, o té naší planetě. Májové možná pravdu mají, přírodní živly si s námi hrají. Japonsko toho důkazem,
Rudolf Geisler Sbírka z cyklu: Nový starý chudý poeta: Část 4. Zima 2011 „Soběstatečnost“ (soběstačnost)
čekám sám na sebe u kašny na náměstí přijal jsem své pozvání, mám to ale štěstí v duchu si procházím lichotky co znám třeba se zamiluješ a už dál nebudu sám dnes jde duše ztrápená vlastní vinou
možná král, kterého život souží snad chuďas, jenž je optimistou též sluha, co ti tak rád slouží i ďábel, avšak s duší čistou jsem vše a nic, jen krátká chvíle
Stáří to je věk, kdy znají světa krásu, každý kout a každou vrásu, no kdopak by to řek. Mají vědomostí dost,
Copak je to svoboda? Svobodné volby, svoboda hlasu, tak tohle je ona? Dočkej jako husa klasu, ona přijde, poklona.
Takže do práce, zase s dvojkou v krvi, snad se nepořežu, něco nezmrvim, opít se jsem neměl včera v plánu, ale přišlo to, domu sem se dostal k ránu, ale jsem přeci profík, takže to bude v klidu
mám tělo, duši, srdce a přesto připadám si jiný mám dvě nohy i dvě ruce a rád nosím modré džíny rád chodím pozdě spát